Pomazání v Betanii
Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu. Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: „Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“ To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. Ježíš řekl: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu! Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“
Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara; neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
Jan 12:1-11
Celý příběh, který jsme právě četli je jakousi předjímkou spasení člověka a spasení celého světa ve vykupitelském díle Ježíše Krista. Vše, jinými slovy naznačuje, co se za krátkou dobu na Kristu naplní, totiž že zemře na kříži, bude pohřben, ale třetí ho dne poté vstane z mrtvých. Na to prvé, že zemře, nám ukazují velekněží, kteří se už rozhodli, že Ježíše umlčí jeho usmrcením. Dokonce chtějí zabít i Lazara, kterého nedávno Ježíš vzkřísil, protože to bylo veliké znamení pro mnoho Židů, aby uvěřili, že je Ježíš skutečný Spasitel poslaný od Boha. Odcházeli pak za Ním a tím pobuřovali ostatní Židy.
To druhé, že bude pohřben, na to zase ukazuje Marie, která potírá nohy Ježíše nesmírně vzácným a drahým olejem, aby je záhy utřela svými vlasy. Jak krásná symbolika! Nohy Spasitele, které určují jeho směr k naší záchraně, jsou posvěcené olejem, který v celé Bibli ukazuje na zmocnění k Boží službě Hospodinových Duchem. Zároveň však tato žena chce, aby její nejhlubší část bytosti, - totiž hlava – sídlo myšlenek a rozhodování, - mělo na tomto zmocnění ke službě přímou účast. Když i my vydáváme své životy Bohu, On naplní naši osobnost stejně jako naše nejbližší okolí svojí „vůni“, podobně jako byla tehdy provoněna celá místnost. Zkusme si to představit. Marie tímto dala Bohu to nejlepší, co měla! Nikoliv to, co jí zbylo nebo co už nepotřebuje. Ale to první a to nejvzácnější vždy patří Hospodinu, který nás na každý den věrně udržuje při životě.
A to třetí a poslední, že Ježíš o Velikonocích vstane z mrtvých, na to nám ukazuje právě vzkříšený Lazar. On je předjímkou vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Je ale také jistým ukazatelem i našeho vzkříšení až si pro nás Ježíš podruhé přijde, jak nám svým přátelům slíbil. Apoštol Pavel v listě Filipským píše, že Mu pak budeme podobní, a myslí tím, že také budeme mít vzkříšená a oslavená těla, jako má náš Pán Ježíš v nebesích. Ano, naše spása bude takto dokonaná i na našich tělech. To je nedílná součást křesťanské naděje. Spasení se týká celého člověka, nejen jeho duše a ducha, ale také jeho těla, a jednou také celé přírody, celého světa a celého vesmíru.
Všimněme si ale, že tomuto Božímu dílu naší záchrany nemůže nikdo vzdorovat. Ani nejmocnější náboženští vůdci Izraele – velekněží, ani nejbližší Ježíšův učedník, který nese ekonomickou zodpovědnost za celou družinu – Jidáš. Bůh si zkrátka pro náš příběh záchrany používá všechno dobré i všechno zlé. Nic Ho nemůže zastavit! Je svrchovaný a dokáže se o nás ve své moci lásky dokonale postarat. A právě toto si máme dnes připomenout: Bůh nás má pevně ve svých rukou, a to ať už prožíváme chvíle dobré, nebo naopak chvíle zlé. Ať se nám v životě daří, nebo naopak jde všechno od deseti k pěti. Nezapomeňme prosím: Někdy chvíle svízelné a zlé jsou pro naše přiblížení se k podstatě života, kterou je Bůh sám, tak někdy tyto nepochopitelné chvíle jsou pro nás důležitější, než období prosperity, radostí a sluníčka.
A přesto Izrael jako národ Ježíše nepřijal, opakovaně připomíná evangelista Jan ve svém evangeliu! Přijalo Ho jen pár jednotlivců. Je tomu tak i dnes. I nás je dnes jen pár, kteří jsme v Krista uvěřili a vydali takto Bohu své životy. To by nás nemělo zaskočit ani znejistit. Bylo tomu tak v každé době, i v té době pozemské služby Ježíše z Nazareta. I Jidáš nakonec zradil a velekněží se neobrátili. Naopak. Postavili se proti Kristu, jak už jsme si jednou řekli, a v jeho potupné mučednické smrti ukázali, jak jsou pravému Bohu ve svých srdcích vzdálení, a to i přesto, že měli teologické vzdělání, že chodili na bohoslužby, a že se pravidelně modlili. Žádné náboženství, není-li citlivé na vanutí Božího Ducha, člověka nezachrání. Jen vzkříšený a živý Pán! Marta, Marie a Lazar ovšem toto zakusili.
Dej nám Bůh otevřené srdce i mysl, abychom neztráceli radost, že zrovna naše jména – pro Ježíšovo dílo záchrany na kříži a v jeho slavném zmrtvýchvstání – je již zapsáno v nebesích! Může být něco s ohledem na celou věčnost důležitější? Nebo si snad něco sebou odneseme do hrobu? A má vůbec život smysl, když se míjí s jeho Dárcem?
Děkujeme Ti, Hospodine, za dnešní slova evangelia. Sestupuješ do našich domovů a dáváš jim novou vůni. Prosíme, smiluj se nad námi a dávej nám vše potřebné na naší cestě ke skutečnému domovu. Amen.