O čem se mluvilo v kostele

     Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

     Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“

     Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“ A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.

Lukáš 3:7-18

     Už minule jsme si řekli, že Jan Křtitel připravoval Izrael na příchod Spasitele světa. Dnes pokračujeme v jeho příběhu, kdy velice konkrétně druhé volá, aby činili pokání. Co to znamená? Pokání znamená ZMĚNU MYŠLENÍ s následnou ZMĚNOU CHOVÁNÍ. Proč to bylo důležité tehdy, a proč je to důležité dnes v období Adventu, kdy se připravujeme na příchod Božího Syna? Tehdy to bylo důležité, protože všichni věřili ve stejného Hospodina - Pána vší slávy! A přesto, ne každý s Ním měl důvěrný vztah. Podobné je to dnes s námi. Můžeme v "Něco nad námi" věřit, můžeme občas někomu pomoci finančním darem, můžeme dokonce občas zajít do kostela na adventní koncert či bohoslužbu, ale ještě to nemusí znamenat, že máme s Bohem osobní vztah. 

     Jak to poznáme? Když bychom dnes odešli z tohoto světa, - a je naprosto druhořadé jak, - setkali bychom se s Bohem jako se svým Otcem, nebo jen jako se svým Soudcem? "Jak to mám vědět?", odpovíte mi. Pak nám, když dovolíte, pomůže další daleko nepříjemnější otázka: Je Ježíš Kristus váš osobní Spasitel, nebo (jen) věříte, že je Spasitelem světa, nebo je podle vás (jen) někdo, kdo byl někým významnějším? Možná že i nadále tápeme. Zkusme jít proto více k podstatě věci: Přesněji řečeno lidé, kteří v prvním případě patří Kristu, díky Ducha svatého, který je ujišťuje o Božím synovství, mají osobní víru, že je Ježíš jejich osobní Spasitel, a že když je dnes zajede auto, tak se s Bohem pro Ježíšovo vykoupení na kříži setkají jako s Otcem. Soud byl totiž již vykonán na jejich Spasiteli, říká Ježíš sám. Oni tomu uvěřili, a o to se dnes vírou v jeho slovo opírají. Věc otevřená je tedy v případě druhém a třetím. Víra, že se Ježíš do tohoto světa narodil jako Spasitel světa, je samozřejmě už "dost," ale ještě to není zcela "dostatek". Víra, kdo vlastě byl?, je ještě méně než "dost". Na druhé straně, nutno dodat, druhý a třetí přístup může být krokem, a velmi často také je, k přístupu prvnímu. Možná jde o takové provizorní schodiště. Tedy pro naši představu: Jdeme po schodech z vrchu dolů - do větší hloubky našeho sebepoznání. Snížit se předpokládá pokoru. Pyšný člověk se na vše dívá jen z patra.

     Co tedy dělat dál? Jaký schod je nyní před námi? Jan Křtitel otevřeně říká, abychom si nejdříve přiznali pravou skutečnost, jak jsme vůbec na tom. Pokud nemáme osobní vztah s Kristem, nejsme ani křesťané, nejsme ani spaseni. Izraelitům Jan říká, aby nespoléhali na to, že jsou tělesně z národu, který měl za praotce Abrahama - otce víry. To, že měl víru on, jinými slovy neznamená, že jí zcela automaticky mají oni. Je to jako s námi a Janem Husem. To, že měl velice osobní vztah s Bohem mistr Jan Hus ještě neznamená, že ji jako lidé stejného národa máme automaticky i my. To je věc první. Druhá na to hned navazuje: Dejme si říci a nechejme se proměnit. Přijměme informaci, že Ježíš nás zcela osobně přišel smířit se svým Otcem v nebesích právě proto, abychom Ho mohli vírou (díky tomuto smíření) nazývat i svým vlastním Otcem. Když takto uvěříme, dá nám svého Ducha synovství, který v nás okamžitě začne spolupůsobit NOVÝ ŽIVOT. Ten ovšem bude duchovní, ne tělesný. Celníci ani vojáci neslyší od Jana, aby přestali vybírat daně, nebo aby přestali bojovat. Ale aby v rámci svých zcela legitimních povolání konali svůj úkol s tímto proměněným životní přístupem: poctivě a bez násilí, s vděčnosti a důvěrou.

     Každý den se pak rozhodujeme, kterým směrem půjdeme: Zda blíže Bohu, nebo Ďáblu. Zda blíže nebi, nebo peklu. Zda blíže Stromu života, nebo Stromu poznání dobrého a zlého. Problém tohoto stromu v ráji pro prvního člověka Adama a Evu nebyl, jak se někteří mylně domnívají, že dal člověku více svobody pro samostatné rozhodování se. Nešlo o to, že poznali více pravdy, ale o to, že se sami stáli nezávislými na Bohu - zdroji své pravdy. S pozřením tohoto zakázaného ovoce pak sami určovali, co je dobré a co zlé. A to od té chvíle zůstává problémem i dnešního světa. Protože jsme jako lidstvo na Hospodinu nezávislí, sami chceme sobě i druhým určovat, co je dobré a co ne. A tak když například Bůh v Bibli říká, že je nesmírně špatné vozit se po bezbranném, a my to naopak děláme, protože z toho nějakým způsobem těžíme, převracíme tím naruby původní Boží představu o společenství lidí dobré vůle. Těch příkladu je mnoho. Podstatné je, že Bůh nám každý den nechává na výběr. Sám ale také stojí o celého člověka. Chce ho buď celého, nebo nic. Jako Stvořitel a Spasitel celého vesmíru i každého člověka má na to svrchované právo. A i na nás samozřejmě také je, jak na to svobodně odpovíme. I tady s určitostí platí: Ber, nebo nech být.

     V závěru dnešního slova pak slyšíme, že s příchodem Mesiáše začne soud. Boží Syn oddělí zdravé semeno od plevele, který je neužitečný. Očistí nás pro sebe a spálí vše, co do Jeho království nepatří. Oheň je v Bibli symbolika soudu. Skutečnost však bude vážnější. A je to pro nás pro všechny od Jana Křtitele méně tvrdší, než kdyby nám to neřekl, a jen se na nás usmíval, nebo když bychom od něho slyšeli jen ty pěkné věci z Bible, které nás však bez našeho upřímného pokání zcela jistě minou. Bez skafandru zkrátka nemůžeme hlouběji pod hladinu, ani výše do vesmíru. Bez důkladné dezinfekce nemůže doktor začít úspěšně operovat. Takoví, jací jsme do jeho království nemůžeme. Potřebujeme proměněné srdce a proměněný životní styl, který nás připraví na setkání s Králem. Vždyť jeho království má zcela jiné rozměry a principy, než všechna království tohoto světa. 

     Děkujeme, Hospodine, za Tvé dnešní přímé, ale pravdivé slovo. Prosíme Tě, ukaž nám, jak na něho v důvěře odpovědět. Spoléháme při tom na Tvé hojné milosrdenství a také na Tvoji věrnost. Veď nás po své stezce, Hospodine, abychom mohli jít vstříc Tvému království v našem společném Pánu Ježíši Kristu. Vždyť jedině Ty kraluješ na věky věků! Amen.