O čem se mluvilo v kostele

     Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“

     Vypravoval jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

     Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“

Lukáš 21:25-36

     Dnes máme první adventní neděli, kterou začíná až do Vánoc jakési období příprav. Advent znamená Příchod. Myslí se příchod Ježíše Krista. A toto "přípravné období" nám má nějakým způsobem na jeho příchod pomoci. Jak? Tím, že si o tom budeme z Bible vyprávět, jako třeba nyní z našeho čteného úseku Lukášova evangelia. Jenže vás hned, vážení čtenáři, zaujalo, že nejde o příchod Ježíše co by malého dítěte do Betléma, jak jsme na to většinou zvyklí. Četli jsme o jiném jeho příchodu: totiž v jeho okázalé veliké slávě! Navíc už jako dospělého muže. Ano, Vánoce jsou pro křesťanskou tradicí (nejen tu lidovou) časem příchodu Ježíše ve slabosti (narozené dítě z Panny Marie), ale stejně tak časem příchodu v jeho veliké slávě spolu se všemi anděli a svatými (říkáme tomu: druhý příchod Ježíše Krista na tuto zem). Advent nás má na obojí připravit. První se už stalo před zhruba 2000 léty v již zmíněném Betlému. Druhé stále očekáváme. Druhé by se ovšem bez prvního nikdy nestalo. Podruhé může přirozeně přijít až ten, který předtím přišel poprvé. A slavit jen jeho první příchod by také bylo málo, protože nám slíbil, že kvůli svým věrným přijde i podruhé. Dnes tedy máme ze slov evangelia slyšet o jeho příchodu DRUHÉM.

     Proč? Abychom se na to mohli připravit. Vždyť se to může stát každou chvíli! Opravdu? To víte, že ano. Cokoliv kdy Ježíš řekl, tak se buď už stalo, nebo se právě děje, či se v co nejbližší době stane. Proč by nám říkal věci, které nejsou pravda? Sám si zakládal na své pravdomluvnosti. V tom snad (domnívám se) u vás problém není. Tuším, že je někde jinde: Pokud nepřišel doteď, proč by měl přijít právě v naší žijící generaci? Snad až v těch dalších? Máte pravdu. Či vlastně polopravdu. Doteď skutečně stále ještě nepřišel. Přesto všechny předešlé generace udělali správně, když Ho aktivně očekávali, jako by měl přijít každou chvíli, i když nepřišel. Proč? Protože měli aktivní bdělou víru, která jim pomáhala k životu. A o to vlastně u všech budoucích událostí, - jako je i ta dnešní (o které jsme v Bibli četli), - jde. To, že očekáváme každým dnem druhý příchod našeho Spasitele, tak právě toto chrání naši přítomnou víru, a v důsledku pak i celý náš život před vším, co by nám mohlo uškodit. Přece jsme četli: "Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí, a aby vás onen den nepřekvapil jako past."  Past znamená nepříjemné až zraňující či přímo smrtelné překvapení! A toho nás chce náš Bůh uchránit. Proto nám některé věci říká z předstihem.

     Adventní období je tedy našim časem ztišení a přípravy na oba příchody. Ježíš je Alfa i Omega - Počátkem i Koncem. Můžeme si to představit s ohledem na čas dějin, jako na příležitost, kdy můžeme být zachráněni. Tento čas naší spásy je mezi těmito dvěma příchody. Je to jako když ve starých dobách náš děd Noe stavěl koráb a všem říkal: "Lidičky, stavím ho, protože na celý svět přijde potopa. Bůh nás varoval. Až ho dostavím, přijďte se s celou svojí rodinou do ní schovat. Jen tak se totiž zachráníte!" Co ovšem udělali lidé? Tomuto muži se posmívali. Protože neměli zkušenost s celosvětovou potopou, říkali si, celé je to nesmysl. I my dnes nemáme zkušenost s druhým příchodem Ježíše Krista. Přesto přijde a už je za dveřmi. Pak ovšem dveře archy Bůh, čteme, zavřel, a na záchranu už bylo pozdě. Začalo pršet a uvolnili se spodní vody. Starý svět se utopil pro svoji nedůvěru Božímu slovu varování. Naprosto stejně je to s námi i dnes. Dokud nás Bůh volá, můžeme přijít do korábu. Tím korábem je symbolicky vyjádřeno jeho Syn - Pán Ježíše Kristus. Až přijde podruhé, bude už pozdě. Dveře korábu budou zavřeny.

     A tak ať se nám to líbí, nebo ne, to dobré, co nám evangelista Lukáš sděluje je, že Bůh o nás ví, dává nám v pravý čas své znamení, a to právě proto, abychom se mohli připravit. Je to jako se sirénou, když se blíží nějaké nebezpečí jako nálet, nebo požár. Máme se zmobilizovat, připravit, a být na stráži. Dnešní slovo je také dobré v tom, že Boží Syn přijde pro nás svůj lid. Důvod? Přeci, abychom se k Němu připojili a už navždycky byli s Ním! Že se nám stále ještě moc nechce? To přece - přísně vzato - není na nás. On přece jako svrchovaný Bůh ví, co je kdy pro nás a celý tento svět nejlepší! Na nás jen je, abychom Mu důvěřovali. Nakonec nic jiného po nás nechce. Když Mu důvěřujeme, jsme připravení a vše ostatní už je na Něm. Proč to komplikovat? I v lásce se opíráme o slova příslibu svého milého či své milé. Proč by to ve vztahu k Bohu mělo být jiné? Něco nám slibuje, a ano, slibuje nám to z veliké své lásky, byť si to vůbec neumíme, a možná ani moc nemáme, představit. Tak ale přece vypadá důvěrný vztah.

     "Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko." Je to zajímavá výzva: Když se začnou dít podivuhodné věci nad námi a hrůzostrašné věci kolem nás, máme se napřímit a zvednout hlavy. Hrdě a statečně se postavit situaci čelem. Nemáme být zalezlí a vystrašení, úzkostliví a ubrečení. Naopak! Máme vědět, že se přiblížil náš čas. Jsme totiž jako u doktora na řadě. Otevírá se ordinace, abychom zaslechli své jméno. Modlím se, abychom ho nejen zaslechli, protože jsme uvěřili v první příchod Spasitele i pro zaplacení všech našich dluhů. Ale také, protože s důvěrou aktivně očekáváme i jeho druhý příchod, kdy si přijde pro ty své, se kterými už bude na věky věků. Adventní období, - či spíše Duch svatý skrze toto předvánoční období - nás může každého právě na toto připravit. Necháme se?

     Děkujeme Ti, vzkříšený Pane Ježíši Kriste, že jsi se narodil do tohoto světa, aby jsi za nás za všechny zaplatil, abys nás ze všeho zlého vykoupil, aby jsi nás v pravdě osvobodil a zachránil. Děkujeme také, že si pro nás své vykoupené v pravý čas přijdeš. Čekáme na Tebe a společně voláme: "Pane, přijď (Marana tha)!" Amen.