Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“ Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce! Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“

Jan 21:15-19

     Na důležité rozhovory je asi dobré mít plný žaludek. I Ježíš nechal své povolání apoštola Petra k péči o věřící lid až po vydatné snídani, tedy po několika velkých pečených rybách připravených nad ohněm. Minule jsme četli, že to byl On sám - vzkříšený Pán, - kdo tuto snídaní na břehu Tiberiatského jezera inicioval, aby svým unaveným učedníkům rybářům po celonočním neúspěšném rybolovu nakonec ukázal, kde mají hodit svoje sítě, aby ji vzápětí vytáhli plnou velkých ryb. Když dorazili svými loděmi ke břehu, byl už založen oheň a na něm se pekla jako předkrm jedna ryba a chléb. Učedníci pak měli na jeho pokyn přinést další ryby, aby se společně nasnídali. Smyslem toho všeho bylo podat věrohodné svědectví, že náš ukřižovaný Spasitel skutečně vstal z mrtvých. Že to není jen jakýsi přelud či jen duch, ale že opravdu přemohl smrt, získal tělo nebeské dimenze, že se tedy nyní může druhých doslova dotýkat, a dokonce s nimi jíst.

     A právě tento vzkříšený Ježíš, když své učedníky ujistil svojí přítomnosti, povolává vyvoleného Petra. Jak a proč? O tom je, vážení čtenáři, dnešní naše rozjímání. Předně se ho ptá třikrát. Proč? Zřejmě proto, že Petr předtím třikrát Ježíše zapřel. Možná i proto, aby na Petra padla vážnost samotného povolání. Vždyť se má starat nejen o celý Boží lid, ale také o jeho „beránky“, tedy ty, kteří tento lid sami povedou. Pastýř všech pastýřů i celého stáda – může být větší zodpovědnost? Zvláště pak, když selhali předchozí pastýři Izraele, jak o tom také Hospodin v písmech Starého Zákona a Ježíš v evangeliích několikrát hovořili.

     Nás však samozřejmě zajímá, proč se ho ptá, zdali ho miluje? Poprvé se ho dokonce ptá, zdali ho miluje více, než ostatní? Inu, láska k Božímu Synu je to nejdůležitější pro následnou věrnou službu dobrého pastýře k jeho vlastnímu lidu. Všimněme si ovšem, jak Petr odpovídá méně emotivně.

„Miluješ mne?“

„Ano, ty víš, že tě mám tě rád.“

Důvodem může být jistá Petrova pokora, která pramení ze zkušenosti vlastního sebe zklamání vůči Kristu. Když se sami v sobě zklamete, už nejste tak suverénní. Ale právě tato podoba lásky Petra uschopňuje pro jeho celoživotní službu. Ježíš nepotřebuje arogantní manažery, ale pokorné pastýře. Zároveň si prosím všimněme, že v odpovědi Petra je už i víra, že On přeci vidí do jeho srdce, On přeci ví všechno, i to, že ho má rád. Proto si také Ježíš Petra vybírá. Ví, že svým selháním, ale i pokáním vyrostl v duchovně zralou osobnost. Bůh nás zná a vidí až do našeho srdce, kým skutečně jsme. Žalmista David to vystihl slovy: Zkoumáš mě a znáš mě. Bůh nás stvořil, zná nás podle jména, sleduje naše nejhlubší motivy dříve, než cokoliv řekneme nebo uděláme. Nemůžeme se před ním zkrátka nikde skrýt. Proto až se jednou před Ním na konci svých životů postavíme, poneseme zodpovědnost nejen za to, co jsme kdy udělali, ale i za to, proč jsme se tak rozhodli. Budou jinými slovy odhalený všechny naše motivy. Jedněm k ocenění, druhým k odsouzení.

     Petr je tedy povolán k péči o věřící. Prakticky to znamenalo nejen k teologickému směrování, tedy vyučování a formulování Božích pravd vysvětlujících učení Kristovo v různých nových situacích, ale stejně tak k lidskému povzbuzování a posilování potřebných. Nejen duchovní pedagogika, ale také osobní příklad. Ježíš je plný milosti a pravdy. Nejen pravdy, ale i milosti. Milosti, která má podobu i pravdy. A toto měl apoštol Petr ve svém Kristově povolání rozvíjet a chránit. Jediné, co vás může v této nesmírně obětavé službě nést, je vzkříšený Kristus a jeho konkrétní povolání, na kterou v tomto zcela osobním vztahu odpovídáte láskou. I dnes, když si Bůh povolává své služebníky k péči o církev, je prvořadá láska k Bohu. Protože když pak přicházejí „vlci“ v podobě různých útoků a nebezpečí, jen pastýři milující své vlastní ovce při nich zůstanou, na rozdíl od pastýřů najatých jen za mzdu, vysvětluje Ježíš pár kapitol předtím v našem Janově evangeliu. Když někoho skutečně milujete, a je nyní jedno jestli je to životní partner, rodina, kamarád, nebo vaše profese, zůstanete jim věrnými, když se otřásají základy. Proto se Pán Ježíš ptá Petra, jestli ho miluje. A ano, ptá se tak, aby bylo jasné, že ho miluje celou bytostí. Je snad silnější slovo pro lásku, než slovo „milovat“?

     Jak už jsme si ale řekli, důležité v této službě lásky bude také Petrův celoživotní příklad. A ten dokoná tím, že ve druhé půli svého života bude dělat jen to, co chtějí druzí, konkrétně ti, kteří ho zajmou a uvězní, kteří ho budou mučit, a nakonec i pro jeho víru zabijí. Bůh sám ví, proč to bude důležité pro všechny ostatní křesťany. Historicky víme, že důvodem byl bezbožný císař, který nechával pro víru v Krista usmrcovat muže i ženy. Římská aréna, kde se vpouštěli hladové šelmy je toho nejviditelnější smutnou ukázkou. Ale mučednická smrt byla tehdy něco, s čím jste museli v běžném životě počítat. Petr má být tedy příkladem křesťana v období, které je příjemné, stejně jako v období, které je nepříjemné a zlé. V obou případech má ale od Krista jasnou výzvu: Následuje mne!

     A to si myslím, že je už univerzální pro nás pro všechny. Máme povolání od Krista mu patřit? Věříme, že ano. Pak máme slyšet ono nekompromisní: Následuj mne! Pokračuj ve víře v Krista, nepřestávej věřit, prohlubuj skrze víru svůj nejosobnější vztah s Ním, buď následovatel Krista nejen v časech dobrých, ale i v časech nepříznivých a špatných. Neurážej se a nepohoršuj, když přichází období nezdaru a protivenství! Pokorně se Ho uč milovat až do krajnosti, protože On tě takto bez přestání a bez výhrad neustále miluje! Dej nám k tomu Bůh odhodlané srdce. Z toho, co jsme dnes z evangelia od Jana mohli zaslechnout je více než patrné, že následovat Krista není jen otázka: já a Bůh, ale okamžitě také: já a druzí. Když věrně následujeme Krista, jsme druhým o Kristu svědky, aby i oni Ho mohli statečně následovat.

     Děkujeme Hospodine za lásku, která nás k tobě přivádí, osvobozuje a zmocňuje k životu pro Tebe. Dávej nám k tomu prosíme svého svatého Ducha. Ke tvé veliké cti a slávě, neboť jedině Ty kraluješ na věky věků! Amen.