Ježíš před pilátem
Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“ Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
- Jan 18:33-37
Na scéně se setkáváme s muži, kteří reprezentují království. Ovšem každý jiné. Pilát je prodlouženou rukou římského císaře, Ježíš svého Otce v nebesích. Oba shodně působí na stejném místě v Jeruzalémě, ovšem každý z nich ukazují na jiný typ království. Pilát zviditelňuje pořádek a sílu! Ježíš tichost a pokoru. Pilát použije, když na to přijde, všechny dostupné prostředky, aby zvítězil Řím! Ježíš kárá svého učedníka Petra, který před chvíli svým mečem usekl ucho jednomu z veleknězových sluhů, který v doprovodu římských vojáků přišel Ježíše zatknout. Následně pak tomuto muži jménem Malchos ucho uzdraví. Nakonec, - proč to neříct otevřeně, - pilát Ježíše přeci jen vydá na smrt, jen aby si zachoval své mocenské postavení a "dobrou pověst" místodržitelé. Ježíš oproti tomu sám za sebe nikterak nebojuje, neobhajuje se a nebrání, protože přeci, a o to jde dnes především, jeho království není z tohoto světa.
Kde tedy je? Je u Boha. I jeho učedníci (čteme v jeho velekněžské modlitbě) sice jsou na tomto světě, ale nejsou z tohoto světa. Jejich domovem je místo u jejich nebeského Otce. Tak to jednoduše je. Namítnete ovšem, že to přeci jen tak jednoduché není. Proč ne? Copak se kolikrát vaše srdce nebouří proti tomu, co se děje na tomto světě? Tím ale sami sobě prozrazujete, že i vaše svědomí má kolikrát jiný, než jen pozemský charakter. Moudří filosofové nám připomínají, že bychom o Bohu nikdy nemluvili v dobrém i ve zlém, tedy že je nebo není, kdyby Bůh nebyl. Naše negace a popírání je prý největší svědectví, že Bůh je, protože nás ve skutečnosti dráždí informace o nepřiznané pravdě. I v hlubinách našeho srdce je tedy jakési "před-nebí" Božího království, které Ježíš Kristus přišel tomuto světu zcela veřejně ukázat.
Jak? Svým ojedinělým narozením, svým opravdu výjimečným životem, svojí nezastupitelnou smrti na kříži a svým zázračným zmrtvýchvstáním. Vše co dělal, učil a sám o sobě byl (a je) - zjevoval a zjevuje království lásky, pokoje a smíření. Proto se před Pilátem nehájil. Proč taky? Věřil, že mu tuto cestu připravil Bůh, aby si lidé mohli charakter těchto dvou království (Pilátův i Ježíšův) porovnat, a pak se pro jeden či druhý rozhodnout. Jak to myslím? Zcela očividně a prakticky. Ježíš svojí Boží láskou překonává naší lidskou nenávist. Nechává se svými přáteli zradit (Jidáš) a zapřít (Petr), opustit (všichni učedníci) slovně ponižovat (hlídající vojáci), bičovat (Pilát) a nakonec ukřižovat (velekněží a představení židovského národa pod pravomoci Říma). Když umírá odpouští VŠEM svým nepřátelům. Takový je charakter království Říma a charakter království Ježíše Krista.
Nám však jde ještě o něco dalšího. Dnes slavíme slavnost Krista Krále. To je naprostý vrchol celého církevního roku. Příště už začne adventem nové liturgické období. A smyslem tohoto vrcholu je povzbudit se, že jako křesťané očekáváme druhý příchod Ježíše Krista právě jako Krále všech králů. Jak to bude vypadat? Prý velkolepě! Jeho příchod zcela odhalí jeho pravý charakter. Když přišel poprvé jako bezbranné dítě a vjížděl jako muž do Jeruzaléma na oslici s oslátkem, byli to jen nepatrné náznaky jeho povahy. Když ovšem podruhé přijede na bílém koni v doprovodů všech svých andělů a svatých, bude to odhalení se vším všudy! A to dnes máme slavit: Ježíš přijde jako vyvýšený Král!
Vy se mě ovšem možná zeptáte, proč si máme toto připomínat, když nám tu stále ještě vládnou mnozí novodobí pilátové? Právě proto. Nemáme ztrácet naději. Nakonec i tenkrát historický Pilát byl Božím nástrojem, tak jako dnes všichni politici. Že tomu nevěříte? To se dá pochopit. Jako by vše ukazovalo na pravý opak! Jenže ve svatých Písmech se dovídáme, že všichni takto výše postavení tam jsou jenom proto, že to tak chtěl svrchovaný Bůh. Ba co víc, že se za ně máme přimlouvat, abychom sami mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti (1Tm1:1-3). Rozumím tomu tak, že naše modlitby za všechny politiky je ve skutečnosti naše aktivní přitakání, jak se svrchované Boží království v jeho moudrém a jistě v tomto smyslu nenahraditelném způsobů dostává ke všem lidem. Jistě, ne v úplně křišťálově čisté a dokonalé podobě, ale přeci jen. I trocha nezkažené vody může zachránit pár životů. Právo a spravedlnost, které je u Boha dokonalé, se má stále více prosazovat na tomto světě, a to i když pořád s něčím nejsme spokojeni. Naše nespokojenost až frustrace, jak už jsme si jednou řekli, přece ukazuje na Boží království, které je v nás od našeho Původce. Proto máme o vše dobré aktivně usilovat, aby se rozšiřovalo pro blaho ostatních v této společnosti. Náš dnešní příběh z evangelia nás má povzbudit, že to jednoduché nikdy nebylo a samozřejmě také nikdy nebude.
Nabízí se proto poslední a nejvážnější otázka: Které království chcete reprezentovat vy? Ke komu se vědomě přihlásíte? A mějte v tom prosím naprostou svobodu. Bůh s námi nepřestává jednat jako s partnery. Chcete se zastávat království práva a spravedlnosti, lásky a pokoje, nebo království síly stůj co stůj, demagogie a v důsledku tohoto pak bezpráví? (Ano, větu jsem napsal tak vyhroceně, že jen opravdový sadista, by odpověděl to druhé. Ale stačí položit otázku více konkrétně, a možná se už začneme červenat: Když by šlo na lámání chleba, zastal byste se jako vedoucí firmy podřízeného, který je v bezpráví od svých kolegů, ale upřímně řečeno není moc perspektivní, nebo naopak jeho kolegů, kteří sice pravdu nemají, ale disponuji vyšším vzděláním a jsou ve firmě déle? Nebo jiná nepříjemná osobní otázka: Když byste nakonec musel prodat svůj barák, abyste poctivě splatil obrovský dluh na půjčkách a na daních, udělal byste to pro své svědomí i dobrý příklad v rodině, nebo byste se to snažil jako vždy nějak ututlat?)
Ježíš Pilátovi v závěru našeho dnešního čtení říká: "Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." Kristovo království je vláda postavená na lásce a na pravdě. Jedno bez druhého neexistuje. Je to propojená nádoba. Bůh je plný milosti a pravdy. Kristus nám to přišel svým životem říci. Patřit do skupiny těch, kteří slyší hlas tohoto Krále ve skutečnosti znamená jít cestou pravdy. Stát o pravdu. Milovat pravdu a šířit pravdu. V lásce samozřejmě. Proto jako rodiče neseme zodpovědnost za své děti, aby poznávali Pána Boha. S Ním totiž poznávají pravdu i o sobě samých, o situaci na tomto světě a o mnohém, co jednou sami budou bezesporu prožívat. Dát jim jenom ekonomický základ je málo. Dát jim jenom vzdělání taktéž. Potřebují se orientovat a patřit do správného království! Co je hrdinského na tom svojí netečnosti či lhostejnosti přivést celou rodinu k věčnosti bez Boha? Je přece statečnější, aby se mým dětem jejich vrstevníci smáli pro jejich víru a nakonec skončili v nebi, než aby patřili celý svůj život na výsluní a pak se celou věčnost trápili v pekle. O co vám jde, milí rodičové, u vašich nejbližších jako jsou právě vaše děti? Chcete pro ně to nejlepší? A je něco lepšího než život s Dárcem života na tomto světě i ve světě věčném? Přemýšlejte.
Pravda je tedy důležitější než peníze, vliv a moc. Nakonec, víte, jak reagoval na tato slova Pilát? Rezignovaně a tak trochu morálně "unaven" odvětil: "Co je pravda?" A byl nanejvýš upřímný! Pro něho to slovo ztratilo obsah a možná i úplný význam. To ovšem hrozí i nám. V pragmatickém světě, kde se pravda měří funkčnosti snadno sklouzneme k tomuto přístupu. Jenomže Bůh je Pravda stejně Láska. Je to více než jen soubor pravd. Je to živá Osoba, která vede ke skutečnému životu v Duchu a v pravdě. Nakonec největší svědectví, že Ježíš vstal z mrtvých je víra nás křesťanů. Ta bláznovská víra, které se mnozí smějí nebo ji alespoň uctivě přehlížejí. My se ale opravdu sami sobě divíme, že jsme takto uvěřili a věříme! Bylo nám to dáno. Nic jsme proto výjimečného neudělali. Jen jsme před Bohem, když na to přišlo, přiznali, že jsme dlouho o toto zájem jednoduše neměli (někdy jsme se i dost aktivně vzpírali) a pak Ho poprosili o odpuštěn a změnu. Byl to pak ale zase jen On, kdo nám dal svého Ducha pravdy, pokoje a smíření. A tato vnitřní proměna nás nese svědectvím tomuto světu, že cokoliv Ježíš o Bohu učil, učil zcela pravdivě a správně. Když například řekl, že nás jeho pravda osvobodí, můžeme nahlas potvrdit: Je to vskutku tak, díky za to Bohu! A když o sobě veřejně prohlásil: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne (J 14:6)," nemůžeme jinak než z velikou hrdosti odpovědět: Ano, to je i mé svědectví!
Děkujeme Ti, nebeský náš Otče, Bože mnohého milosrdenství a odpuštění, za Krále, kterého jsi nám poslal na tento svět. Vidíme v Něm Tvojí nezaslouženou a bezpodmínečnou lásku, přijetí a naději proti všem beznadějím a všemu odmítání tohoto světa. Prosíme, otevři nám vnitřní zrak, abychom prohlédli všude tam, kde ještě zbývá. A když znova přijde Král Ježíš, ať ho vítáme jako jeho poddaní, ne nepřátelé. Amen.