Když nastal den Letnic, byli všichni učedníci shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

     V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“

     Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí – vždyť je teprve devět hodin ráno. Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele:

A stane se v posledních dnech, praví Bůh,

sešlu svého Ducha na všechny lidi,

synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení,

vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny.

I na své služebníky a na své služebnice

 v oněch dnech sešlu svého Ducha,

 a budou prorokovat.

A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi:

krev a oheň a oblaka dýmu.

Slunce se obrátí v temnotu

a měsíc se změní v krev,

než přijde den Páně, velký a slavný;

a každý, kdo vzývá jméno Páně,

bude zachráněn.‘

Skutky apoštolské 2:1-21

     Křesťanská víra přísně vzato není, jak se někdy domníváme, o „Musíš a nesmíš“ – tedy o nařízeních pečlivě vyčtených z Bible, ale je spíše o „Můžeš a nemusíš“ – tedy o naší nejhlubší spolupráci s Duchem svatým. Bible je pak dobrá, aby nám ukazovala, jak s tímto Duchem Božím spolupracujeme, a kde stále se to ještě potřebujeme učit. Ale podstata křesťanství stojí na moci Ducha svatého. Kdo nemá Ducha Kristova, píše apoštol Pavel, ten Bohu nepatří. Můžeme tedy čistě teoreticky chodit do kostela, modlit se a číst Bibli, ale přitom můžeme postrádat toto VNITŘNÍ SVĚDECTVÍ a křesťany jednoduše nebýt. To je pak samozřejmě veliký průšvih žít v tomto svém sebeklamu. Ale pokud je člověk sám k sobě pravdivý, ví, jestli se Pána Boha na každý den ptá po jeho vůli a prosí zároveň o sílu k jejímu naplňování. Že se to na druhé straně celý život učíme, o tom není žádná. Ale i tento celoživotní proces ukazuje na člověka, který chce následovat Krista. Jinými slovy: Komu je Pán Bůh dobrý jen pokud má problémy, ten spíše ukazuje na občasného sympatizanta křesťanství, ale nikoliv na Kristova učedníka. Ten totiž hledá Boží království v dobrém i ve zlém, nejen ve zlém.

     A právě do jedné takové zlé situace Ježíšových učedníků přichází během židovského svátku Letnic Duch svatý! Přichází v moci a síle, takže jde dokonce slyšet jakoby hukot silného větru a v místnosti, kde bylo shromážděno kolem 120 následovatelů Ježíše Krista se v té chvíli tento Duch projevuje jako oheň, který spaluje všechno zbytečné a lidské, aby to okamžitě nahradil něčím mimořádným a božským. Učedníci jsou zkrátka zmocnění k tomu, aby najednou mohli mluvit v cizích jazycích národů, odkud byli jednotlivý Židé, kteří se v Jeruzalémě v tento veliký svátek poděkování za úrodu společně shromáždili. Jsou zmocnění k tomu, aby takto vydávali svědectví, že Ježíš byl skutečně dlouho očekávaný Mesiáš, protože to Hospodin Bůh potvrdil jeho vzkříšením z mrtvých třetí den po jeho potupném ukřižování. Vlastně to vypadalo tak, jak jsme právě z Písma četli, že se na nejživější ulici plné lidí ve velmi krátkém čase vytvořili jednotlivé hloučky, kde k tomu zmocnění noví kazatelé hovořili o Ježíši Kristu.

     Nás však nyní zajímá jediné: Jaké je poselství tohoto biblického příběhu, a tedy svátku Letnic pro nás dnes? Co si z tohoto můžeme vzít pro sebe? Poselstvím židovského svátku Letnice je: Bůh se o nás věrně stará. Posílá nám úrodu, tedy před tím vše, bez čeho by úroda, a tedy naše roční přežití nebylo možné, jako je slunce a teplo, déšť a voda, vzduch a kyslík, živiny v půdě i vše k tomu potřebné. To jsme ale stále ještě v obecnější starozákonní rovině. Když se posuneme k navazující konkrétnější rovině novozákonní, tedy k příchodu Ducha svatého na tuto zemi, poselstvím Letnic je: Bůh se o nás věrně stará, a to nejen, abychom měli co do úst, ale také, abychom měli co do srdce. Abychom jinými slovy byli nasyceni i duchovně, neboť nejenom chlebem je člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst, jak v jedné ze svých odpovědí ďáblovi během pokušení na pouští odpovídá samotný Ježíš. Člověk potřebuje svůj nejhlubší smysl a cíl, nejen své praktické zabezpečení. To je také jeden z vážných omylů dnešní doby. Obojí je přeci důležité: důvod, a k tomu pak i prostředky, nejenom prostředky. Co když nás pak sami o sobě opíjejí a uspávají?

     Jak se můžeme s Duchem svatým setkávat? Tak, že budeme stát o Boží dílo. To není jen v kostele. Pán Ježíš více kázal v přírodě než v synagogách. Ani to není jen při čtení Písma svatého. Vždyť celá generace farizeů a zákoníků dobře znala tato Písma, a přesto v Kristu nerozpoznali svého Spasitele. Ani to není jen při modlitbě. Vždyť je tolik náboženských pokrytců, kteří se dnem i nocí modlí, ale jejich život je plný soudu druhých, o nízkých morálních hodnotách ani nemluvě. S Duchem svatým se můžeme ve svém nejhlubším srdci setkávat, když začneme hledat cestu k sobě, jak nás Bůh stvořil a tvoří, kdo skutečně ve své samotné podstatě jsme, a jak to souvisí s našim okolím, do kterého nás postavil a staví. Ano, nemusí to vypadat tak předuchovnělé! Duch Boží je přece všude kolem nás v kráse svého stvoření, v konkrétních lidech, které nám daroval, kteří ale také pěstují cit k sobě i ke druhým, dále je v umění a poctivé vědě i všech oblastech, které nám Bůh dovoluje objevovat. Duch svatý je zdrojem inspirace, síly a energie. Je to On, kdo nám dává nápady, výhledy a kreativitu. Má ale také smysl pro krásu a estetiku, protože chce tímto zrcadlit Boží dokonalost.

     Možná není od věcí jednoduchý příklad, že setkávání s Duchem Božím je jako když se odvážíme sundat černou pásku ze svých očí a otevřeme poprvé svůj zrak. Věřím totiž, že s Božím Duchem jsme se už mnohokrát setkali, ale nevěděli jsme o tom. Neviděli jsme ho našim vnitřním zrakem. Když se ale na Něho více soustředíme, nestačíme se divit, kde všude je, a jak nese celé stvoření. Dej nám k tomu Bůh statečnost! Je každému z nás blíže, než si opravdu myslíme.

     Prosím Tě, Duchu svatý, přijď a zatřes i s mým domem. Sundej mi slepeckou pásku z očí a dej mi zakusit novou moc Tvojí přítomnosti v mém nejosobnějším příběhu. Vždyť není nic smutnějšího než nepoznávat Boží lásku, projít svým životem bez Tebe, jít se slepeckou holí po cestě, když nad hladinou velké vody právě zapadá slunce. Amen.