O lásce k nepřátelům
Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.
Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.
Lukáš 6:27-35
Dnešní slova evangelia míří k lidem, kteří se rozhodli následovat Krista. Jak se to pozná? Miluji na výzvu Pána své nepřátelé. Je to vůbec možné? Odpovězme hned v úvodu protiotázkou: Chtěl by Ježíš po svých učednících něco, k čemu by je dopředu nezmocnil? My se ovšem potřebujeme na tuto jistě velice vážnou výzvu podívat z širšího pohledu:
Izrael je v době působení Ježíše z Nazareta okupován římskými vojáky. Je to podobné jako u nás po roce 1968, kdy nás okupovala sovětská vojska. V lidech roste neklid, napětí a samozřejmě také nenávist. V některých židovských skupinách už padlo rozhodnutí postavit se okupantům silou. Motivem ovšem byla i jistá interpretace Zákona, že je nutné očistit svatou zemi od pohanů. A právě do této situace přichází Ježíš se svým kázáním, zcela v duchu Mojžíšova Zákona, že podstatné není čistota země, ale čistota lidského srdce. Co to znamená v praxi?
Za prvé: Milovat nepřátelé znamená přijmout a přijímat Boží pohled na lidi, kteří Hospodina neznají, ale potřebují ho zakusit v našem přístupu k nim. Proto Ježíš vysvětluje, že naše reakce na křivdu a zlo má být jiné, než od lidi, kteří Krista nenásledují. Má se ukázat, že v nás působí Bůh, který miluje všechny lidi bez rozdílu, a to i tehdy, když se chovají nepřátelský, ano, naprosto špatně a zle.
Za druhé: Ježíš dobře chápe, jak se lidské srdce jeho učedníků může „zkazit“, když se setká s osobním zlem. Proto předem připravuje své učedníky, aby se se v reakci na zlo nestali podobnými nebo dokonce horšími, než samotní původci křivdy. Odpuštění znamená nechat své nepřátelé daleko od svého srdce. Propustit je z našeho sevření, osvobodit se od nich ve svém myšlenkovém i emocionálním světě. A to nejde jinak, než láskou Agapé, kterou máme ve svém Vykupiteli Ježíši.
Jak tedy shrnout tento na jedné straně misijní a na straně druhé pastorační přístup, navenek i dovnitř, v Boží lásce k našim nepřátelům? Bůh některé lidi k sobě přivede, jiné ne. Někteří potřebuji sami na sobě zakusit své vlastní zlo, aby prohlédli, že jsou duchovně ztracení, a zároveň potřebují okamžitě poté zakusit nadpozemskou lásku, která odpouští a přijímá. To se děje, když milujeme své protivníky. Ti, kteří pokání nečiní, pak budou bez výmluvy odsouzeni na posledním Božím soudu. To podstatné v obou případech je, že nepřátelství reaguje na živou křesťanskou víru. Je to tedy útok proti samotnému Bohu Hospodinu, řečeno novozákonním jazykem: proti samotnému Ježíši Kristu. Jeho učedník má ovšem tyto osobní výpady takto ve víře vyhodnotit, a zároveň v duchu Kristově porozumět tomuto duchovnímu podhoubí. Po příkladu Krista ukřižovaného, který na kříži odpouští všem svým nepřátelům, takto zvěstovat absolutní Boží lásku, která přemáhá každou nepravost i každý dluh. Že to není v lidských silách, je více než zřejmé.
Láska k nepřátelům je tedy výzva k aktivnímu životu s Bohem především v jeho moci a síle. Je to láska přemáhající všechny naše limity, ale také limity tohoto věku. Cílem je pak svědectví o živém Bohu v nás a mezi námi.
Děkujeme, Hospodine, Pane náš, za dnešní slovo povzbuzení. Děkujeme, že nám připomínáš, jak máme žít z tvé přirozenosti, která je jiná, než ta naše. Ty jsi plný milosti a pravdy, a my jsme v tobě nalezli své spočinutí. Prosíme, proveď nás našim příběhem, aby mohl ukazovat na Tebe, Dárce, Průvodce i Posvětitele života. Ke Tvé veliké cti a slávě! Amen.