Marie Magdalská a vzkříšený Kristus
Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“
Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“
Jan 19:11-18
Příběh Marie Magdalské je více než jen dojemným setkáním životem zatížené a v mnoha ohledech zraněné, ale plně milující ženy se svým milovaným Mistrem a Pánem. Ten ji velice osobitým způsobem ukazoval, jaký je nás všech Otec Bůh ve svém přístupu k nám i ve svém jedinečném charakteru. Od Ježíše důvěrně znala, že je Bůh laskavý, odpouštějící a plný naděje. Tento příběh je vskutku setkáním dvou lidí, kteří se měli opravdu moc rádi. Nebyla to ale láska milenecká, a už vůbec ne erotická, jak se tento jedinečný vztah snažili interpretovat umělci mnoha žánrů v různých dobách. Ježíš nebyl tajnou láskou Marie Magdalské, a to i přesto, že si byli nesmírně moc blízcí. Byl to vztah postavený na Boží lásce Agapé, která nejhlouběji vystihuje spojení dvou blízkých lidí. Byl to dokonce hlubší vztah, než vztah přátelský či vztah milenecký. Je to vůbec možné? Ano, mezi Božím Synem a jeho oddanou učednici toto možné bylo a je. Tehdy i dnes. Zeptejte se některých žen i mužů.
Marie milovala Ježíše jako svého Spasitele a Pána. Přichází jako první ještě za tmy v neděli ráno k jeho hrobu a vidí, že je kámen odvalený. Vidí také, že tělo není v hrobě, a tak se domnívá, že ho někdo odnesl. To, co ji tedy trápí je, kam toto tělo dali? Informuje o tom apoštola Petra a Jana, ti rychle běží k hrobu a zjišťují, že tam jsou jen plátna, ve kterých byl Ježíš podle židovského způsobu zabalen a pochován. A jak rychle přiběhli, tak pak hned rychle odcházejí zpátky. Marie ovšem u hrobu zůstává a pláče. Je to žena, která potřebuje tuto podivnou událost více procítit a prožít. I my někdy ochuzujeme sami sebe, když tu část naši citlivější ženské duše nenecháváme dostatečně vyplakat, abychom pak byli ve větším kontaktu s našim nejhlubším já. Někdy od této části své osobnosti příliš rychle odcházíme jako pragmatičtí a samozřejmě přezaměstnaní Petr a Jan. To je ovšem veliká škoda! Proč?
Protože se pak, jako Marie Magdalská, nesetkáme s anděly, kteří nás mají potěšit a nasměrovat. Proč? Protože se následně nemusíme setkat se vzkříšeným Kristem. Proč? Protože osobně nezaslechneme, jako naše Marie, své vlastní jméno od Božího Syna. Proč? Protože Mu nemůžeme říct, jak moc pro nás vždycky znamenal a znamená!
Marie je ale nejen ve správnou chvíli na správném místě, ale zároveň se nechává vést svými anděly, kteří ji připravuji na setkání s živým a pro ni zcela osobním Kristem, i když Kristem trochu jiným, než ho do poslední chvíle znala. V jakém slova smyslu? Nyní je vzkříšený. Prošel smrti i podsvětím. Setkává se s ženou, která ho milovala celou bytostí. Možná pro její slzy udělal tuto výjimečnou pozemskou zastávku, než dále ještě půjde ke svému Otci v nebesích. Proto se ho zatím nemá dotýkat. Jeho tělo je sice vzkříšené, ale zatím ještě nebylo nebeskou dimenzi oslaveno.
Ano, je to první setkání s nadpozemskou realitou, které nemůžeme rozumět. Vzkříšení Krista je zajisté tajemství víry, jejímž základem je svědectví prvních učedníků jako byla Marie Magdalská, která tuto svoji zkušenost měla zase předat všem ostatním bratřím a sestrám. Je to ale také svědectví evangelisty Jana, který nám o tom všem ve svém evangeliu jistě velice poutavě vypráví. Povídají nám pravdu? Říkají, že ano. Můžeme tomu věřit? To je důvod, proč o tom vlastně vydávají svědectví: abychom uvěřili. A když tomu uvěříme, co se stane pak?
Staneme se křesťané, což v překladu znamená kristovci – ti, co se přihlásili ke vzkříšenému Kristu, ti, co chtějí ve svém životě poznávat Pána Ježíše Krista. A nebudou se nám pak všichni smát? Budou, ale někteří se smát nejen že nebudou, ale začnou o tom více přemýšlet, a někteří z těchto ve svém čase také uvěří, jako jsme uvěřili my. A tak to jde ze století na století už přes 2000 let. Víra se ale vždy předává skrze odvážné a věrné svědky vzkříšeného Krista, jako byla Marie Magdalská, a jako byl evangelista Jan. Tisíce a milióny lidí z davu proti myšlence vzkříšení byli po všech staletích zapomenuti. Marii Magdalskou ale všichni známe. Dej nám Bůh statečnost jít s kůži na trh, když nás k tomu táhne naše vlastní srdce. Přízeň Vzkříšeného je ve všech důsledcích více než jen klid od většiny kolem nás.
Děkujeme, Pane Ježíši Kriste, že jsi svým vzkříšením přemohl smrt i hrůzu ze smrti. Díky Tobě víme, že život smrti nekončí. Prosíme, daruj nám odvahu víry, že jako jsi vstal z mrtvých Ty, vstaneme v Božím čase z mrtvých i my. A než se tak stane, proměň náš pozemský život láskou, která uzdravila Marii Magdalskou. Ke Tvé veliké cti a slávě! Amen.