Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

     Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim.

     Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“

Lukáš 12:32-40

     Ježíšova slova vyznívají, přiznejme si to, nemálo rozpačitě. Zvláště v dnešní době, kdy se snažíme být finančně - pokud možno - co nejvíce gramotní a ekonomický zodpovědní, třeba ve svém zdravotním a důchodovém pojištění. Pán Ježíš ovšem hovoří do jiné souvislosti. Říká něco svým učedníkům, kteří nemají být v ničem zatížení pro své rozhodování se, kde zrovna půjdou sloužit. Ani starostmi o své živobytí. Zaslibuje jim, že pokud budou hledat především Boží království a jeho spravedlnost, o vše nezbytné se u nich postará jejich nebeský Otec. Tím ovšem otevírá naprosto nový pohled na Pána Boha, který se chce takto osobitě starat o své zvěstovatelé Božího slova. Ti také mají nás všechny povzbuzovat, co od evangelisty Lukáše slyšíme dále:

      Totiž, abychom byli bdělí ve své víře. Co to znamená prakticky? Abychom každý den žili naplno. A co si blíže představit pod těmito slovy? Když mi to, vážení čtenáři, svoji laskavou pozornosti dovolíte, rád bych to uvedl na příkladu muže, který není ani kazatel, ani ředitel úspěšné firmy, není to ale ani bezdomovec nebo člověk ležící v poslední fázi svého života v hospici. Nejde o to, že bychom nemohli na těchto životních situacích uvést stejnou myšlenku, jako si řekneme za chvíli na situaci „běžného člověka,“ ale tyto role mi přijdou dosti specifické a museli bychom si dát větší práci s pochopením. Navrhuji proto jednodušší a snad i dostupnější ilustrací:

     Představme si řidiče závozníka léků a zdravotních potřeb do lékáren v nějakém konkrétním kraji. Každé ráno brzo vstane, aby pak do šestnácti hodin s půl hodinovou přestávkou pracoval. Někdy i v soboty, protože se v tomto čase se svými kolegy pravidelně střídá. Neděle má volné. Tento muž, říkejme mu třeba Petr, je křesťan, který chce mít živý a osobní vztah s Ježíšem Kristem. A my se ptáme, jak právě u něho každodenně vypadá bdělá víra? Když Petra probudí budík z mobilu, po teplé i studené sprše si udělá silné kafé. Dá si, jako každý den, dva poctivé plátky chleba s máslem a domácím medem. Poděkuje za jídlo a vůbec za celý den, který mu Bůh v Kristu připravil. Poprosí o moudrost i ochranu, a to nejen, aby se mu na cestě nic nestalo, ale také, aby uměl dobře reagovat na lidi, které bude potkávat. Rád by zároveň chtěl svoji poctivou prací oslavit svého nebeského Otce, proto zároveň prosí, aby měl sílu odolávat pokušení dělat si v životě všelijaké zkratky, třeba tak, že by si říkal, že to tak přeci dělají všichni, nebo tak, že by si zlehčoval samotný společenský systém včetně všech úřadů a s tím spojených povinností.

     Když u firmy přesedne ze svého osobního vozu do dodávky, když pak následně jede do skladu pro zboží, a když od svého nadřízeného dostane informace, které lékárny musí v ten den stihnut, nemá už na nic jiného čas než se plně věnovat svému pracovnímu tempu. Počítá ale s tím, že ho Bůh provází i předchází. Bere vážně Jeho zaslíbení, že je s ním i za volantem a při výkladce zboží. Nakonec spoléhá i na to, že když něco nestihne, nebo neudělá nejlíp, Hospodin to zastřeší a urovná, aby příště byl zkušenější a moudřejší. Lehce před šestnáctou hodinou pak vrátí firemní auto do depa, aby přesednul do toho svého a jel domů. Tam si dá sprchu a znovu silné kafé. A když si k tomu dopřeje i arašídovou tatranku, poděkuje v krátké modlitbě, že mu Bůh požehnal a byl nejen s ním, ale také se všemi jeho kolegy, kteří jistě dělají pro společnost dobrou věc, když pravidelně zásobuji lékárny, které slouží těm nejpotřebnějším. Pak se až do večera věnuje manželce a dětem, někdy sám sobě při své zálibě jízdy na kole, aby byl před jedenáctou jako každý večer (kromě soboty) zase v posteli.

     Na co nám jeho den, ve veliké zkratce, ukazuje? Že Petrova nepochybně bdělá víra souvisela s jeho otevřenosti vůči svému osobnímu Spasiteli. Ano, protože s Kristem sdílel své stále se opakující každodennosti, stával se jeho život naopak zcela NEVŠEDNÍ a ZÁZRAČNÝ! Podstata bdělé víry je totiž v aktuální důvěře v běžných okolnostech. Když jste pak kazatelem nebo ředitelem, bezdomovcem nebo pacientem, který se připravuje na svůj odchod z tohoto světa, sdílíte v rámci svých možnosti s Bohem vše, čím procházíte. Počítáte také s tím, že vás povede i usměrní. Bdělost znamená stále připravená otevřenost. Takovíto člověk se pak podle slov Ježíšových podobá těm, kteří v domě čekají na příchod svého Pána. Dnes v době, který není otrokářský, bychom možná řekli, když se podřízení v práci chovají, jako by je měl každou chvíli navštívit jejich hlavní manažer firmy.

     Tak či tak, Syn člověka prý přijde v hodinu, kdy se toho nenadějeme. Kdy to budeme jinými slovy pramálo čekat. A tak se modlím, abychom byli alespoň trochu připraveni. Třeba tak, že budeme v blízkosti těch bdělejších, kteří do nás strčí loktem, aby nás probudili, když uprostřed místnosti bude stát Pán. Kéž bychom, přátelé, byli minimálně v tom „domě“!

     Děkujeme, Pane Ježíši Kriste, že s tebou můžeme sdílet vše, čím procházíme, a že Ty pak následně věrně vedeš naše kroky. Buď oslaveno Tvé slavné jméno! Amen.