Setkání těhotné Marie a Alžběty
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“
Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Lukáš 1:39-45, 56
Milé děti, mladí přátelé, rodiče a prarodiče. Za chvíli uvidíme divadelní hru o narození Spasitele světa Ježíše Krista v Betlémě. Děti a mladí lidé tuto hru pečlivě připravovali celý měsíc. Chci jim tímto hned vzkázat, ať moc trému nemají, protože za nimi všichni samozřejmě stojíme!
Uvidíme tedy pokračování toho, co jsme právě četli. Těhotná Marie navštěvuje svojí příbuznou také těhotnou Alžbětu. A když se setkávají, děje se něco zvláštního, že to musel evangelista Lukáš zaznamenat ve svém evangeliu: Jakmile Marie vstoupila do domu Alžběty a pozdravila ji, dítě v Alžbětě se pohnulo. Možná bychom dnes řekli, že to není nic mimořádného, ale Alžběta to viděla jako znamení setkání s někým výjimečným: Matkou Spasitele a Spasitelem samotným, byť ještě Spasitelem nenarozeným.
To je zajímavé! Nejen, že se v ní dítě pohnulo, ale ona v tu chvíli byla naplněná Božím Duchem a začala říkat z jeho popudu slova, která by se asi nejlépe dala vystihnout jako slova aktuální až prorocká. Zkrátka řekla o Marii a dítěti v jejím lůně, co jsou vlastně zač. Ona je požehnaná nade všechny ženy, protože nám přivádí na svět již zmíněného Zachránce světa, a dítě v lůně Marie je doslova její Pán, protože v něm očekává zaslíbeného Vykupitele. Vidíme, že Alžběta si příliš hlavu neláme, že je věkem starší, než její Pán, který se ve vztahu k času ještě ani nenarodil. Je-li to Slovo přišlé z věčnosti, s ohledem na dějiny světa je to bezesporu ta nejúžasnější událost!
Její otázka je ovšem pro nás nejdůležitější: Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Je tím zaskočená. Proč zrovna ona? Není jiné odpovědi, než že se k ní v té chvíli sklonil milostivý Bůh. Byla to nezasloužená laskavost. A tak je to dnes i s námi. Bůh k nám přichází skrze těhotnou Marii ve svém slově evangelia, které jsme právě četli. A za nedlouho k nám přijde v narození svého Syna. Jak to? Proč? A proč k nám osobně? Odpověď je stejná. Protože Hospodinu na nás velmi záleží. Má nás nesmírně moc rád. Proto za námi přichází. Je Bůh snižující se, přicházející, sklánějící se a činící nás radostné, jako tenkrát Alžbětu a její v bříšku dítě: Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.
Setkání dvou žen v očekávání narození dvou povolaných lidí, - proroka Jana Křtitele a Spasitele Ježíše Krista, - je tedy samo o sobě jakousi předzvěstí setkání nás s milujícím Bohem. Ano, největším smyslem, proč nás Bůh navštěvuje je, aby nás obdaroval svou vlastní přítomnosti v našem nejosobnějším příběhu. Aby nám v důsledku toho daroval nadpozemskou radost, kterou vám nemůže dát žádný člověk. Aby nás ale také povzbudil k důvěře, že stojí za to Mu věřit a v této víře očekávat, k čemu si nás v životě připravil. Pro Marii to byl úkol zprostředkovat setkání nebe se zemí. Porodit nám dítě, které všem přinese spasení. Pro nás to může být úkol, který s tím souvisí, který na to přímo navazuje. Totiž na toto výjimečné dítě ukazovat svým životním přístupem. I zbožný číšník může svědčit o Boží lásce, tak jako Bohu odevzdaný doktor či popelář! Každý z nás zkrátka s objevením v Kristu osobního Spasitele můžeme svědčit o tom, že nejen na tomto světě někdo takový žil, ale stejně tak, že nyní žije v našem životě jako jeho důstojný a věrný Pán.
A ještě jeden poslední postřeh z dnešního čtení dobré a radostné zprávy evangelia: Všimli jsme si, s jakou obětavostí Marie Alžbětu nejen kdesi v horách v městě Judově, sama těhotná, navštívila, ale také že u ní s nesmírnou péči zůstala asi tři měsíce? Zřejmě ji prakticky pomáhala v domácnosti, protože její muž Zachariáš se jako pečlivý kněz věnoval druhým lidem. Byla ji nepochybně nablízku i jako souznějící duše, která si s ní povídala, která ji naslouchala, která s ní zkrátka sdílela, co maminky v tomto důležitém období potřebují sdílet. Vše nám ukazuje na laskavý Boží charakter, který se pak v Ježíši Kristu projevil v každém slovu i v každém činu. Vždyť Ježíš přišel odhalit Otcovu vlídnou tvář. Když tedy vánoční hra nese název: Dveře do Betléma, a když je v podtitulu ono biblické motto: Já jsem dveře. Kdo vejde srze mne, bude zachráněn, bude vcházet a vycházet a nalezne pastvu (J 10:9), nemohu jinak, než vzdát spolu s vámi Bohu čest!
A nemohu také jinak, než přidat výzvu, kterou vzkříšený a oslavený Ježíš říká v poslední biblické knize Zjevení všem, kteří mají uši k slyšení: Hle, stojím přede dveřmi a tluču, zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Tak nám všem ze srdce přeji dobrou chuť! A vám, milé děti a mladí přátelé, ať se vám hra povede. Právě začíná . . .
Děkujeme Ti, laskavý náš Otče, že jsi nám vždy posílal svého Syna v dobrém slově, v životním povzbuzování, v konkrétních lidech či zachraňujících událostech. Dělal jsi to vždycky a děláš to i dnes. Obdivujeme Tě, že jsi Bůh, který se k nám sklání. Prosíme, abychom to rozpoznávali a mohli Ježíši otevřít své srdce. Vždyť jedině On kraluje na věky věků! Amen.