Počátek běd
A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“ Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“
Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.
Marek 13:1-8
Dnešní slovo z Markova evangelia nám líčí situaci, na kterou záhy navážou někteří Ježíšovy učedníci, když jsou o samotě se svým Mistrem. O co jde? Mezi učedníky se rozkřiklo, co Ježíš řekl jednomu z nich, když chtěl s Kristem sdílet velkolepost stavby Herodova chrámu v Jeruzalémě. Ten však na to reagoval způsobem, který je pro proroka typický. Řekl mu, jak tento chrám nakonec dopadne: "Nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno." A protože učedníci z Písma svatého věděli, že to bude souviset z posledními událostmi tohoto světa, ptají se ho na znamení, podle kterých by poznali, že se to blíží. V době Ježíšově Židé chodili do synagogy, odkud tyto věci ze Starého Zákona znali. Proto se takto Ježíše ptají.
Jako Češi jsme měli učeného mistra Jana Ámose Komenského, který národ vyzýval, aby si vážil a miloval Bibli. Jako učiteli národu mu nešlo jen o naše všeobecné vzdělání a rozhled, ale především, abychom věděli, kdo je toho všeho podstatou. Tedy Bůh, který nám otevírá mysl a srdce. Když známe Písmo svaté, lépe se v životě orientujeme v těch nejdůležitějších oblastech. Jako Ježíšovi učedníci pak můžeme být citlivější na otázky spojené s tímto světem. Když naopak biblické příběhy neznáme, jsme zranitelnější vůči všemu spirituálně nečistému a nebezpečnému, co je bezesporu také všude kolem nás, a to i když žijeme v době širokého vědecko-technického rozmachu naši civilizace. Stále je kolem nás mnoho nepřiznané magie, pověr a špatných duchovních důrazů. Kdyby mi například rodiče v deseti letech řekli, že je v Bibli Desatero, které mě má na mé cestě životem chránit, hodně by mi pomohli. Namísto toho jsme měli v obýváku šuplík plný horoskopů a snářů.
Zpátky ale k našemu příběhu. Ježíš se svým nejmenovaným učedníkem nenechává vtáhnout k obdivu chrámu. Namísto toho mu odhaluje, že z něho skoro nic nezůstane. V roce 70 po Kristu se tak stalo. Římané chrám zbořili, protože se Židé proti nim vzbouřili. Zůstala jen tzv. Zeď nářků, kterou máme dodnes. Nic ostatního z původního chrámu nezbylo. V tom je ale veliká moudrost! Dejme si dobrý pozor na to, co máme tendenci obdivovat, zda to není věc časná a jen služebná. Kdykoliv s manželkou v rámci našich dovolených a výletů přijedeme do jakéhokoliv města nebo vesnice, velmi často začínáme nebo končíme v kostelích, kapličkách či přímo chrámech. Proč to nevidět, když za tím stojí srdce i um mnoha lidí, kterým šlo přeci o to, aby vytvořili důstojné místo setkávání k Boží veliké slávě! Jenže, co když nás to dále neposune? Co když chceme obdivovat jen architekty, zedníky a umělce? Co když nás to ani o milimetr nepřiblíží k živému Bohu? A Ježíši u svého učedníka šlo právě o toto: "Chci, abys na tomto chrámu pochopil, že bude svědectvím o duchovní hlouposti a bezbožnosti tvého vlastního židovského národa. Nejen že ve mně nerozpoznal svého Spasitele, ale ani v nejmenším si nenechal poradit od svých proroků v Písmech, že Boží království se neprosazuje silou." Jde tedy o to, abychom se v blízkosti sakrálních staveb uměli ptát po tom nejdůležitějším: Kam nás tyto symboly chtějí přivést?
Náš příběh ale pokračuje. Když je Ježíš na Olivetské hoře, ze které dobře vidíte chrám, přicházejí Petr, Jakub, Jan a Ondřej, aby se k této jeho "dopolední připomínce" vrátili. Nutno dodat, že tito budoucí sloupové prvotní církve už jdou svým zájmem do větší hloubky: "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!" A Ježíš jim, - jako jejich dobrý učitel, - odpovídá zcela v duchu židovské eschatologické tradice, jak toto znamení rozpoznají. Eschatologie je ta část teologie, která se zabývá posledními událostmi tohoto světa. Teologie v obecném významu znamená nauka o Bohu. Pro nás osobně jsou tedy v tom všem podstatné dvě věci, na které Ježíš klade v podání evangelisty Marka důraz: 1. Být na pozoru, aby nás nikdo nesvedl. A následně pak: 2. Nenechat se ničím vylekat!
Nejdříve to první. Mnozí přijdou v roli spasitelů světa. Pravděpodobně budou mnoho slibovat a vůbec bychom se neměli divit, když by své sliby v mnohém naplnili. I Hitler v počátku své vlády učinil Němce ekonomicky "šťastné". Prosperovali, stavěli dálnice, každý si slušně vydělal. Kdo by pak nepodlehl jeho pokračujícím výzvám? Podlehli i církve. Hitlera viděli jako nástroj požehnání pro svůj vlastní národ a vlastně v důsledku i pro celý svět. Jenže v tom byl a ještě na konci všech věků bude nemalý problém! Kristova spása se neváže na dočasné teritorium. Jinými slovy jen pro někoho v nějaké době. Váže se na věčnost a týká se nás všech. Tedy i Židů, Romů, duševně a fyzicky nemocných lidi, lidi v seniorském věku, homosexuálů či komunistů. Tedy těch, které Hitler začal systematicky likvidovat. Naproti tomu Ježíš Kristus říká: "Pojďte ke mně všichni." Hitler, tak jako mnozí samozvaní kristové, také pracují s propagandou, která využívá agresi a nenávist. Naproti tomu skutečný Spasitel Ježíš Kristus láskou přemáhá všechno špatné a zlé. Celý jeho příběh v Markově podání je o muži, který nabízí odpuštění a nový proměněný život. Ježíš za nás nakonec umírá v tichosti na kříži. Když zemřel, římský setník stojící u jeho kříže, - který bezesporu viděl všechno z největší blízkosti, - pokorně vyznává: " Ten člověk byl opravdu Syn Boží." A poslední charakteristika skutečného Zachránce světa je v následném ovoci jeho vlivu. Kdo se osobně vírou setká se vzkříšeným Kristem, který třetí den po svém ukřižování překonal smrt, sám je proměňován jeho svatým Duchem. Vlastně se stále více chová jako jeho Spasitel. Tedy umí druhým odpouštět, miluje Pána Boha a druhé lidi, a zvěstuje všem příchod Božího království.
To ovšem neznamená, že se Ježíšovy učedníci budou v tomto světě cítit bezpečně. Slyšeli jsme, že ani oni nebudou ušetřeni od mnohých těžkostí a hrůz. Války, přírodní katastrofy, atentáty, pandemie či hladomor, to vše se jich bude dotýkat, tak jako ostatních. A právě do těchto situací nám Pán Ježíš říká: "Nelekejte se!" Nebuďme tím překvapení až zaskočení. Nebuďme tím paralyzování, ochromeni, znehybněni. Naše víra ať se nezastaví! Bůh v tom bude s námi, ale my Mu nepřestaňme důvěřovat, že to přesto přese všechno zůstává v jeho moudrých rukách. Nemusíme tomu rozumět. To není náš úkol. Na nás je, abychom se tím nenechali vehnat do úzkých, takže bychom hledali východisko v nabídce mnohým falešných zachránců. To by znamenalo minutí se cíle. Nebude to jednoduché, ba co hůř, bude to jen "začátek (všech) bolestí."
Od kamaráda záchranáře ze sanitky jsem slyšel, že když přijíždí k těžkému případu, musí se soustředit jen na pár nezbytných věcí. Nesmí řešit tisíce jiných, které se k nehodě váží. Když by to nedělal, když by neredukoval svojí pozornost, to podstatné by snadno přehlédl. Tak i "Markův Ježíš" nám do našich "dopravních nehod" prozatím říká jen tři důrazy: Nevažme se na věci časné, a to i když mají božský charakter. Pak je důležité, aby jsme se nenechali opít rohlíkem u všech instantních nabídek "spásy". A nakonec se nenechali zaskočit, jak to bude všude kolem nás krvácet a bouřit. Dej nám Bůh statečnost a odhodlanou víru!
Panovníku Hospodine, Králi všech králů, děkujeme Ti, že celý vesmír i každého z nás, také naše děti a rodiny, máš Ty ve svých laskavých a mocných rukou. Nic se na tomto světě i v našem příběhu nestane bez Tvého dopuštění. Vyznáváme, že to je v tomto bouřlivém světě naše jediná jistota i útěcha. Dej nám proto srdce klidné, naplněné důvěrou a bdělostí. Ve jménu našeho Spasitele a Pána Ježíše Krista, který překonal všechny údery toho Zlého, aby nakonec zvítězil! Amen.