Dar vdovy
Početný zástup rád Ježíši naslouchal. Když učil, řekl: „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“
Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“
Marek 12:37b-44
Ježíš nám přináší správný pohled na Pána Boha. Svým jednáním nám odhaluje jeho pravý charakter. Činí tak i nyní, kdy v první situaci mluví, na co si máme dávat pozor, stejně jako v situaci druhé, kdy u chudé vdovy odhaluje správný motiv víry. Pojďme si nyní prosím na obě situace více posvítit. A když se o to nyní společně pokusíme, zkusme to okamžitě porovnat s tím, jak jsme na tom asi my.
Nejdříve situace první, o které Ježíš hovoří zcela otevřeně: Za velmi špatný příklad nám jsou uvádění někteří zákoníci, kteří sice dobře znají Bibli a umějí se modlit, učí druhé o Bohu a pravidelně chodí do kostela, ale vše co takto dělají, konají jen aby před druhými lidmi nakonec vypadali dobře. Proti této náboženské praxi staví Ježíš situaci druhou, kdy chudá vdova dává do chrámové pokladnice veškeré své finance, ovšem ne z důvodu, aby se měla čím pochlubit, ale jednoduše proto, aby se tímto svým gestem vydala cele do péče Hospodina, svého Životadárce.
Kde je dělící čára mezi oběma přístupy? Zákoníci chtějí být oceňování lidmi, chudá vdova Bohem. Zákoníci jednali směrem ven, chudá vdova dovnitř. Oni chtěli lépe vypadat před svým okolím, ona chtěla být blíže Bohu. Oni chtěli brát, ona skutečně dát. Oni chtěli Boha na oko reprezentovat, ona se Mu chtěla cele v tichosti vydat. Zkrátka a dobře: oni svojí víru zneužívali pro své zviditelňování, ona svojí vírou zprostředkovala své naprosté sebe-vydání do rukou Božích. A nutno také dodat: Jedny na konci všech věků čeká přísný soud, jí ovšem okamžitě Bůh v Kristu ocenil! (A oceňuje vždy, když si každý rok v kostele tento příběh znova a opakovaně z Bible čteme).
Co ovšem my? Kde se naše víra podobá té zákoníkům, a kde naopak chudé vdově? Nezapomeňme prosím, evangelista Marek nás nechce lacině moralizovat. To by bylo jen na chvíli a nevyřešilo by to špatné podhoubí v našem srdci, ze kterého vše následné vyrůstá pro všechny vnější projevy. Naopak, Marek nám přináší radostnou zprávu o vykoupení v Ježíši Kristu! Tedy osvobození od všech našich tendencí a projevů, které nám brání žít svobodný příběh. Vždyť v závěru svého evangelia nás seznamuje, jak Kristus poráží zlo na kříži. Tedy veškerý zdroj špatnosti a zla, aby následným svým zmrtvýchvstáním třetí den po své smrti ukázal svým učedníkům novou cestu. Můžeme říci cestu, po které v jakési předjímce šla i naše chudá vdova, a na kterou zve Bůh také nás.
Co tedy my? Kde je má víra pod tíhou stále ještě určité zákonické okázalosti, a kde naopak má víra roste do stále hlubší nezištnosti v závislosti na Boží nezasloužené milosti? Kde nám zkrátka pořád jde ještě o to, jak se na nás pro naší víru dívají lidé kolem, a kde už jsme od tohoto všeho svobodní pro svůj nejniternější zcela osobitý vztah s našim Pánem? Jistě, v našem prostředí věřící - a třeba i duchovní - takovou pochvalu od společnosti nesklízejí. Spíše naopak. Jinak je tomu patrně u našich sousedů na Slovensku nebo v Polsku. Ještě větší ocenění pak mohou mít třeba křesťané v Bavorsku, Itálii nebo v Americe. Nezapomeňme ovšem, že dnešní slovo evangelia míří mezi nás věřící. Tedy do našich sborů a církví. Zákoníci i chudá vdova byli součásti Izraele jako Božího lidu, který měl podle původního Hospodinova úmyslu ukazovat ostatním národům na jediného pravého Boha, Stvořitele nebe i země. Měli zároveň připomínat, že to bude právě On, kdo na konci všech věků bude jako spravedlivý Soudce soudit všechny národy i každého jednotlivce.
Jenomže právě zákoníci svým špatným příkladem celý Izrael z tohoto důležitého misijního úkolu zcela odvedli. Lidé si mezi sebou právem šuškali: "Podívejte na ty pokrytce! Hubu mají plnou Boha, ale když mají sáhnout na práci, tak to skutek - utek! Proč bychom se měli o něco snažit?" A měli svým způsobem pravdu. U těch, kteří v církvi vedou vždycky platilo, že dobré příklady táhnou, špatné naopak stáhnou. Možná proto je apoštol Pavel ve svých třech pastorálních dopisech tak přísný, co se týká povolání starších a diakonů ke službě v místních sborech. Když si to čteme, vnímáme, jak moc mu jde o to, aby byli ostatním příkladem. Sám sebe také dává za příklad. Proč to všechno? Aby Božímu slovu nic nestálo v cestě. Ani naše zatížené svědomí, ani naše špatná pověst.
A právě o to jde, aby naše důvěra v Hospodina byla požehnáním nejen pro nás, ale také pro druhé lidi, kteří toto vzácné požehnání živého Boha vyhlížejí. Zkusme si například představit, jak víra chudé vdovy inspirovala lidi v jejím nejbližším okolí. Co si o ní mysleli? Jak si o ní povídali ne zlé jazyky (těm už kolikrát není pomoci), ale ti, kteří ve všech dobách umějí zahlížet věci skutečné a cenné. Představme si, jak říkají: "Podívejte ta paní skoro nic nemá, manžel ji před mnoha léty zemřel na vážnou nemoc, děti mít nemohla, a těch pár fíků, co ze svých několika málo stromů prodá na tržnici, to ji skoro vůbec nemůže uživit! A přesto podívejte, Hospodin Bůh Izraele, se o ní nějakým záhadným způsobem pořád stará. Vždy ji někdo navštíví a něco přinese. Zrovna včera ji pozvala stará Nehemjáška na oběd. V té lakotě se, milá paní, asi něco pohlo, a ona ji, představte si to (!), pozvala k sobě domů. O čem si asi spolu až do pozdního odpoledne povídali? To mi teda fakt nedá spát!"
Jak tedy shrnout naše dnešní čtení, abychom i my nepodléhali pokušení se na něho dívat optikou morálky, ale naopak ho uměli pro sebe přijímat v duchu evangelia? Myslím, že to nejlépe vystihnul apoštol Pavel ve svém druhém listě Korintským: "Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli." (2Kor 8:9). Jinými slovy: Boží Syn opustil svojí slávu, stal se člověkem a vstoupil do našeho světa, aby nás vykoupil ze všech našich vin. Zemřel za nás na kříži, odpustil nám naši vzpurnost a tím nás duchovně osvobodil. Samozřejmě, že jen ti, kteří si v "nebeské bance" toto bohatství v Kristu přišli "vyzvednout" jsou bohatí i osobně, nejen formálně, že se jich to také nějak týká. Ano, Ježíši Kristus smířil celý svět s Bohem, ale jen ti, kteří toto smíření v Kristu vírou přijali, jsou skutečně smíření.
V opačném případě jim bohužel ujíždí vlak spasení, který ale původně přijel pro každého potencionálního cestujícího. Nasednout už ale musí každý sám. Smím Vás, vážení čtenáři, pozvat do vozu? Je tu příjemné teplo, kvalitní jídelní vůz a jistě dobrá společnost. To nejdůležitější ovšem je, že vlak jede tím nejlepším směrem: domů!
Duchu svatý, Duchu něžností a krásy, stvoř mi prosím srdce nové! Už nechci svým starým srdcem dusit sebe a druhé. Přijď a učiň mě nástrojem své tichosti a vznešenosti. Vždyť jedině Ty víš, co skutečně potřebuji. Amen.