Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami.

     Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“ Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.

Jan 21:1-14

     Kdykoliv čteme podobné příběhy jako je ten dnešní, můžeme mít zvláštní pocit, že se děje něco, co je více než prapodivné. Ano, setkání se vzkříšeným Kristem evangelista Jan popisuje jako mimořádnou a zcela nezvyklou zkušenost. Co je jeho smyslem? Jeho smyslem je posílení naší víry, že Ježíš Kristus skutečně třetí den po své smrti na kříži vstal z mrtvých. Dnešní příběh toto potvrzuje na několika konkrétních detailech:

     Tak například Ježíš přesně ví, kde má jeho sedm učedníků rybářů hodit své sítě, aby nakonec vytáhli sto padesát tři velkých ryb, aniž by se síť narušila a protrhla. Celá pointa je v tom, že oni sami jako zkušení rybáři celou noc žádnou rybu nechytili. Ale když Ježíš řekl, na kterou stranu mají hodit síť do vody, prožijí veliké požehnaní nejen ve svém každodenním řemesle rybaření, a tedy ve svém samotném živobytí, ale také tímto ve své nejosobnější důvěře Božímu Synu. Zakusí, že jejich živý Pán chce vstupovat do jejich základních potřeb jako je jejich každodenní obživa: jídlo a obchod. A to je veliké povzbuzení! Vzkříšený Ježíš chce s námi sdílet naše nejosobnější oblasti. Není to jen nějaká nedělní chvilková záležitost. Je živý a přicházející do všeho, z čeho my jako lidé žijeme, dýcháme, jsme.

     Další konkrétní zajímavost našeho příběhu je, že Ježíš svým učedníkům ukazuje, že i když překonal smrt, tak přesto přese všechno neztratil chuť k jídlu. Povzbuzuje je k přípravě vydatné snídaně. Jak by po celonoční náročné práci také ne! Dokonce připraví předkrm nad ohněm v podobě jedné pečené ryby a jednoho chleba, ke kterému je všechny srdečně pozívá. Pozornému čtenáři Janova evangelia neunikne nápadná podobnost, kdy Ježíš pár dní před tím láme chléb a podává kalich s vínem, a opět tímto hostí své učedníky, aby jim ukázal, jak je nesmírně moc má rád, stejně jako má rád celý tento svět, kterému se svoji smrti na kříži a svým vzkříšením zcela vydává. Proč? Aby nám odhalil, jak Bůh miluje tento svět. Miluje ho takovou láskou, že Mu dává to nejcennější, co má: svého prvorozeného Syna. Jan ve své třetí kapitole otevřeně píše: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

     A tak všichni přítomní učedníci zakusí, že to není ani přelud ani jen jakýsi duch, ale skutečný vzkříšený Pán, který s nimi sdílí začátek nového dne a již zmíněné jídlo, tak jako v minulém svém setkání s nevěřícím Tomášem sdílí možnost doteku na jeho probodených dlaních a propíchnutém levém boku pod svým srdcem po římském kopí. Tak jako při svém prvním setkání u prázdného hrobu oslovuje vlastním jménem plačící Marii Magdalskou. Všechna tato tři zjevení jsou Janem vyprávěná se společným záměrem: abychom uvěřili, že Ježíš je Kristem, a abychom skrze tuto víru měli život v jeho jménu.

     Dej nám k tomu Bůh pokorné i vděčné srdce. Bůh skutečně je. Boží Syn nám o Něm svým životem a smrtí, svým vzkříšením a trojím zjevením podal tím nejjasnějším způsobem své svědectví. Je proto jen na nás, jak na tuto výzvu po důvěře Bohu odpovíme. A je také jen naše zodpovědnost, do jaké míry bude zpráva o vzkříšeném Kristu ovlivňovat naše soukromí.

     Děkujeme, Hospodine, za Tvé slovo, které nás proměňuje. Prosíme, aby nám Tvůj svatý Duch pomáhal rozumět, jak se Vzkříšeným sdílet svůj příběh. Vždyť jedině Ty kraluješ na věky věků! Amen.