Smrt jako brána k Otci v nebi
„Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte.“
Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“
Jan 14:1-7
Paní A.N. jsem osobně neznal. Jednou nebo dvakrát jsme se měli minulý rok setkat, ale nakonec k tomu nikdy nedošlo. Z telefonu jsem ale slyšel její osobitý hlas, a také z některých reakcí pochopil, že je již vážně nemocná. Sestry z tohoto společenství mi ale řekli, že se spolu se svojí sestrou paní H.H. stali na pár let součástí tohoto sboru, ve kterém našli své zázemí. Paní N. se tímto přihlásila k víře, že Ježíš je Spasitelem světa, a že cokoliv říká, tak to vede k životu. Ne jinak je tomu dnes, když jsme četli Jeho slova.
O čem vlastně jsou? Co je jejich poselstvím do velice smutné až úzkostlivé nálady Kristových učedníků? Ježíš své následovatele povzbuzuje, že jejich srdce nemá propadat beznaději. Sice umře a projde smrti, ale tímto způsobem se okamžitě dostane ke svému nebeskému Otci v nebi. Smrt je tedy brána k našemu Bohu. To ale není všechno. Dále říká, že jeho odchod z tohoto světa má smysl pro ně, - své nejmilejší, učedníky a následovatelé, - kterým v nebi připraví jejich místo. Důvod? Aby se tam jednou společně setkali. Na základě těchto slov Spasitele Ježíše věříme, že je sestra N. u Boha, protože jí tam bylo připravené místo.
To ale není ještě všechno. Pán Ježíš Tomáše informuje, jaká je cesta k tomuto nebeskému domovu. A protože to Tomáše zajímá, řekne mu Ježíš něco, co platí obecně pro nás pro všechny: On je ta Cesta. Víra v Ježíše Krista nás přivádí k Bohu a do nebe. A tak pokud se někdy chceme se sestrou N. setkat, můžeme se odvážně opřít o slova Božího Syna. Víra v Něj je totiž cestou nejen k Bohu, ale také ke všem, kteří zemřeli v této naději. Chvála za to milosrdnému Bohu!
Děkujeme ti, Pane Ježíši Kriste, že jsi prošel životem i smrti, abychom v životě i ve smrti měli naději na věčný život. Posilni naše srdce, že Tvá slova jsou věrná, zvláště když nás přemáhá smutek a úzkost. Ke Tvé veliké cti a slávě! Amen.
Společně se pak modlíme modlitbou, kterou jsi nás naučil, a kterou se modlívala i sestra A:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé, přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.
Amen.