Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.

Jan 16:12-15

     Velmi často se mě lidé ptají, jaký je mezi námi evangelíky a katolíky rozdíl? A já vždycky stejně odpovídám, že v podstatných věcech žádný. Podstatné věci se týkají spásy člověka, a v tom všichni shodně svědčíme o Ježíši Kristu, který se k nám ke všem z Boží nezasloužené laskavosti bez přestání sklání. Pak jsou ale věci historicky a kulturně podmíněné, jako že katolická církev má své vedení v Římě, a to hned od prvních století. Protestující věřící (protestanti) se s Martinem Lutherem z Německa počátkem šestnáctého století s katolíky rozešli, aby šli cestou, řekl bych, přehlednější a prostší. Příkladem je modlitební praxe. A tak lidem říkávám, že my evangelíci se modlíme pouze ke svaté Trojici, tedy k Bohu Otci, Synu a Duchu svatému, protože modlitbu ke svatým, patronům, či k samotné Marii vnímáme jako něco, k čemu nás biblické učení evangelistů a apoštolů pramálo inspiruje. Máme se ale vzájemně rádi a přejeme si jako duchovní sourozenci vše dobré.

     Pojďme se nyní blíže podívat, jak svatá Trojice sama v sobě, můžeme-li to tak vůbec říct, funguje, tedy přesněji řečeno: spolupracuje. Pomůže nám k tomu to, co jsme v úvodu z Janova evangelia četli: Ježíš má důvěrný čas se svými učedníky, kdy jim říká poslední důležité věci. Ví, že se jeho čas chýlí ke konci. Za chvíli opustí své nejbližší, kterým se tři roky intenzivně věnoval. Vidí ale také, že je toho na ně už dost. Jsou smutní, nejistí, informačně přesyceni a samozřejmě také unavení. Proto jim říká: „Heleďte, až přijde Duch svatý, ten vám všechno, co jsem vás učil, nejen že připomene, ale také vám bude neustále pomáhat rozumět, co si náš Otec v nebesích na tomto světě přeje. Vy pak budete docela dobře orientovaní, kam jít dál a co mi dělá největší radost.“

     Je zde tedy určité propojení mezi Otcem, který má pro náš život plán, Synem, který ho v nás naplňuje, a Duchem svatým, který nám k tomu dává své uschopnění, svoji sílu. Jaký je pak výsledek? Bůh je skrze nás oslaven, protože odpovídáme na jeho působení. Jinými slovy: Nejdříve nám Otec Bůh odhalí, na čem skutečně v našem životě víry záleží, a na čem zároveň nezáleží, a pak nám dá moc svého svatého Ducha toto uskutečnit, aby bylo zviditelněno jméno nad každé jméno – totiž jméno našeho Pána Ježíše Krista. Tak jednoduché to je. Ovšem jen v případě, že o to ve svobodné lásce stojíme, a pak, že se to chceme celoživotně učit. Kdykoliv zároveň můžeme tento proces ukončit. Proto také mimochodem v křesťanském kalendáři období svaté Trojice je nejdelší. Trvá asi od poloviny června až skoro do začátku Adventu. Tedy poměrně dlouho. A je to asi proto, že naši duchovně moudři předchůdci dostatečně dobře vypozorovali, že náš vztah se svatou Trojici potřebuje především trpělivost a čas. Jak by také ne? Vztahy uvnitř Trojice jsou přece božské, tedy dokonalé a jedinečné! Naše mezilidské vztahy naopak hříšné, plné sobectví a kolikrát troskotající. Nechat se oslovit a zmocnit, proměnit a vyslat, chce jednoduše naši pokoru a Boží čas. U každého z nás je tento čas samozřejmě jiný.

     O co tedy jde v našem tématu svaté Trojice především? Abychom uznali, že Pána Boha jednoduše potřebujeme. Jeho integrita TŘÍ OSOB JEDNÉ BOŽÍ PODSTATY je zdrojem integrity i našich tří oblastí života, byť to nejsou tří osoby, ale jen tří oblastí. Té tělesné, duševní a duchovní. Bůh nás chce stále více v těchto třech oblastech propojovat, abychom Mu byli co nejvíce podobní. Ano, abychom byli, podle původního stvořitelského plánu, Jeho obrazem, obrazem Božím. Kdo se vydá touto cestou dobrodružství může počítat, že se na něm začnou naplňovat všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen v Bibli je. Bůh je věrný. Co řekne, to u svým skutečných vyznavačů také naplní. Tak totiž ukazuje, jakou má moc! Ne silou, ani přehnanou autoritou, jak to rádi děláme my lidé. On nechává jen na nás, zda Mu na každý den řekneme své „Ano“, aby nás pak následně učil krok za krokem vzájemně spolupracovat. Takto to umí jedině Bůh! Učit lásce, která je, milí čtenáři, nekonečná. Je pak s podivem, když můžeme občas zahlédnout, navzdory mnohým zkušenostem, jak to jde s námi přeci jen od pěti k deseti.

     Dej nám k tomu Bůh otevřené srdce. Bůh Otec, Syn a Duch svatý se pak stanou našimi věrnými průvodci a blízkými přáteli. Může být pak větší životní adrenalin?

     Dej mi, Pane, sílu snášet pokorně, co změnit nemám sil. Dávej mi odvahu, abych to, co ovlivnit mohu, na tomhle světě pozměnil. Nakonec, dávej mi, Pane, prostý rozum, který vždycky správně rozezná, co se změnit nedá, a co se změnit dá. Amen.