Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá. (Římanům 8:11)

     Nevím, jak to máte vy, ale já jsem stále více unavený z přemíry slov. Pořád někdo něco říká, vysvětluje, přesvědčuje, zdůvodňuje, a to nejen v mediích, ale zkrátka všude. Někdy i v církvi. Začínám rozumět pravoslavným křesťanům, že si ve své liturgii plné symboliky také plně odpočinou. Nikdo na ně nevalí množství slov. Jen se dívají a čichají, jak vše odkazuje na vzkříšeného Krista, což je ústřední téma jejich spirituality.

     Někdy jsem unavený i sám ze sebe, z přeceňování své racionality a množstvím informací kolem třeba správného výkladu Písma. Pak se ale na chvíli zastavím a uvědomím si, že za to Písmo ve své nejhlubší podstatě nemůže. Může za to můj malověrný přístup k Písmu. Léta přeci zakouším, že smyslem svědectví Starého a Nového Zákona je proměna našeho srdce. Je to dílo Ducha, který v nás pracuje. A právě o tomto Božím Duchu hovoří v našem úvodním verši apoštol Pavel.

     Jaká je jeho role? Obživovat naše smrtelná těla. Co to znamená? Znamená to, že nás Duch svatý na každý den pozvedá z naší jinak bezduché existence. Jinými slovy, kdybychom Ho neměli, žijeme zcela mimo nebeské království. Neměli bychom vztah s Bohem. Nebyli bychom v kontaktu s druhými skrze tuto duchovní dimenzi. Postrádali bychom ovoce Ducha, jako je láska, radost a pokoj. Boží vítr by zkrátka vanul mimo nás.

     Apoštol Pavel chce věřící povzbudit, že je to tentýž Duch Boží, který ve své moci vzkřísil během Velikonoc samotného Mesiáše. A jako vzkřísil Jeho, tak v nás působí naprosto stejnou mocí, abychom měli účast na Jeho životě, co by vzkříšeném Kristu. Velikonoční událost je pak naprosto osobní pro každého z nás, kteří patříme Ježíši: Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho (Ř 8:9).

     Ale jak jsem psal na začátku, nechci sebe i vás unavovat přemírou slov.  Mít účast na vzkříšeném Kristu zkrátka znamená žít z vyššího Božího zdroje. A to není teorie, ale praxe. Díky Bohu za to. Krásné Velikonoce nám všem!