Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.

     Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéct před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

     Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“

Matouš 3:1-12

     Milé sestry a bratři,

dnešní první neděli adventní začal nový církevní rok. Advent znamená příchod, a tak můžeme hned v úvodu říct, že jsme vstoupili do období, kdy máme příležitost duchovně se připravit na příchod Vánoc. Ano, na narození malého dítěte Ježíše v Betlémě. My víme, že se historicky už narodil. Hovoří o tom krásně Matoušovo evangelium, ze kterého jsme právě četli. Ale smyslem liturgie je tyto události prožívat opakovaně a znova rok co rok, abychom byli ve víře i letos povzbuzení. V jakém slova smyslu? Že se narodil nejen Spasitel světa, ale stejně tak, že se narodil Spasitel každého z nás osobně.

     Proč je to důležité? Protože všichni neustále potřebujeme Vykupitele. Kdo si myslí, že ho nepotřebuje, vlastně říká, že je dost dobrý na to, aby si ve všem poradil sám. To je ten smutnější případ. Trochu pochopitelnější je, když druhý řekne, že si není jistý, jestli se příchod Božího Syna týká i jeho. Radostná zvěst Vánoc ale zní do celého světa skutečně pro každého! Bůh k nám ke všem přišel v člověku Ježíši Kristu. Proč? O tom dnes mluví náš příběh o Janu Křtitelovi a jeho křtu k pokání:

     Na co tento Janův křest ukazoval? Vedl druhé, aby se nad sebou zamysleli, změnili, co viděli, že není v souladu s vírou, a jako výraz této vnitřní proměny se nechali u Jana v řece Jordánu pokřtít. Proto se často hovoří o křtu k pokání, ale to je trochu zavádějící. Tento křest byl až vnější vyjádření pokání, ne jeho příčinou. A tak i my dnes můžeme zavzpomínat na svůj vlastní křest, a tímto si připomenout, co jsme jim chtěli Pánu Bohu, sobě i druhým vyjádřit? Když si pak toto připomeneme, můžeme se odvážně zeptat, jestli naše životní cesta tomuto rozhodnutí odpovídá, případně jestli jsme z ní někde nesešli. Proto dnes čteme o Janovi Křtitelovi, který volal Boží lid k sebezpytování.

     Pak ale následuje samotný vrchol: máme se posílit v naději, že k nám přichází Mesiáš. Ne ale jako už dospělý Král. Ale jako malé nově narozené dítě, které chce v nás pomalu růst. Víte, milé sestry a bratři, nový život v nás je k nám nanejvýš citlivý. Nechce po nás hned výkony. Nejdříve se v nás chce trochu rozkoukat, pak se pomalu zvedá na zadní, aby za nějaký čas udělal první krůčky. Až po nějakém čase, když se přesvědčíme, že stojí za to Mu důvěřovat, nám připraví nové a větší dobrodružství. Kdo chodíte ve víře nějaký ten čas, jistě tomu rozumíte.

     Suma sumárum chci tedy vyjádřit toto: Kdo touží po přicházejícím Světle, musí si nejdříve přiznat svoji vlastní tmu, jinak by to celé nedávalo smysl. A abychom si připustili tmu, potřebujeme se zastavit a ztišit, vnitřně kolem sebe i do sebe se rozhlédnout. Třeba si uvědomíme, co si museli přiznat jedni moji věřící přátelé, že je teď důležité více se věnovat svým dětem. Nebo že přišel čas se více věnovat sám sobě a svému pravidelnému odpočívání. Nebo ještě jiný příklad: že by nebylo od věcí více otevírat Bibli a nechat na sebe působit její nepochybně proměňující i uzdravující příběhy. Právě pro růst naší víry, naděje a lásky. Těch příkladu je samozřejmě více.

     Jak tedy shrnout dnešní naše poselství přicházejícího Adventu? Bůh si pro svůj vlastní lid připravil VELKÉ SETKÁNÍ. Jan Křtitel píše dokonce o křtu Duchem svatým. O co jde? Jde o zvláštní duchovní obnovu lidu, který bude novou písní velebit Hospodina. Píseň symbolizuje nový životní styl zaměřený na Boží vůli a radost. Kdo si nechá proměnit myšlení a v důsledku toho své nejhlubší hodnoty, bude pro toto setkání připravený. O vše ostatní se postará Pán Ježíš. Vždyť On nás vede k Otci a Otec nás naopak vede k Synu. Dej nám k tomu Bůh prozíravé srdce.

     Děkujeme, nebeský náš Otče, za čas ztišení. Prosíme tě, dej nám k tomu svého Ducha svatého, který by nás celým adventním obdobím provedl. Amen.