Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.

List Římanům 2:16

     Slyšeli jsme vážné slovo. Pro někoho může být slovem naděje, pro druhého slovem varování. Ať už ale tak nebo tak, je to slovo, o kterém byl apoštol Pavel jako Kristův následovatel hluboce přesvědčený. Bůh sám jednou bude mít poslední slovo nad každým z nás. Jak konkrétně to asi bude vypadat? To nevíme. Nikdo z nás se takto s Bohem ještě nesetkal. Přesto ale o tomto našem finálním setkání něco zmiňuje: Budeme se před ním zpovídat, jestli jsme žili podle svého svědomí, či nikoliv. Naše svědomí je totiž pro nás tím nejdůležitějším – doslova Božím zákonem, tedy zásadním vodítkem pro naši orientaci a rozhodování se. Pokud ho posloucháme, respektujeme také Dárce našeho příběhu. Pokud se rozhodujeme proti němu, jdeme také proti Boží vůli. A právě toto prý bude jednou na posledním soudu podstatné.

     Slyšeli jsme také, že takto s námi bude Bůh jednat skrze svého Syna Ježíše Krista, a slyšeli jsme doslova, že to bude podle jeho evangelia. Toto původně řecké slovo znamená dobrá, nebo přímo radostná zpráva. Proč dobrá či radostná? Protože ten samý Ježíš Kristus, který se nám v malém dítěti na tento svět narodil o Vánocích, tak ten samý Ježíš Kristus nám zhruba tři roky ukazoval, jaký je jeho i náš Otec Bůh. To máme ve všech čtyřech evangeliích v Bibli. A právě tento Ježíš Kristus na Velký pátek zemřel za všechny naše dluhy, aby o Velikonocích vstal vítězně z mrtvých. Radostná zpráva je pak v tom, že svojí smrti naši smrt překonal, abychom se ji už nemuseli tolik obávat.

     Nevíme, jak odvěký Bůh zhodnotí každého z nás. Můžeme si být ale jisti, že to bude zhodnocení spravedlivé, stejně jako laskavé a nadějné. Pán Ježíš totiž zaplatil veškeré výkupné za vše, co nás od Boha odděluje, ať už tomu věříme, či nikoliv. Bible vydává svědectví, že jeho láska se zjevila světu skutečně pro každého. Proto můžeme říct, že se týká osobně i každého z nás.

     A tak v této naději ponechme prosím svůj soud Bohu, stejně jako hodnocení druhých lidí, či dokonce nás samých. Jen jediný nás bez přestání přijímá nezávislé na tom, jací jsme a co jsme kdy udělali – milosrdný a chápající Otec Bůh.

     Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

Slovo na cestu:

Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mně, i kdyby umřel, bude žít.“

A přijměme starobylé irské požehnání:

„Ať slunce vždycky ozařuje vaše okna,

ať duha následuje po každém dešti,

ať je vám přítelova ruka vždycky na blízku,

ať se naplní a povzbudí Vaše srdce radostí a láskou.“