Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. Jeho manželku si vzal druhý, pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“

     Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.

     A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“

     Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“ A už se neodvážili položit mu jinou otázku.

Lukáš 20:27-40

     Pokoj Vám, milé sestry a bratři, i radost z přítomného Pána!

     Jak už jsme si řekli v úvodu naší bohoslužby, minulou neděli byl svátek Památky zesnulých, a od té chvíle až dodnes chodí lidé na místní hřbitovy zavzpomínat na své zesnulé příbuzné. Zapálí svíčku, takže když projíždíte kolem, vidíte z auta něco jako souhvězdí, které k Vám v určitém tajemném duchu zvláštním způsobem promlouvá. Pokud máte rádi dějiny liturgie víte, že zapálená svíčka znamená NADĚJI, a to ve smyslu: NADĚJI NA VZKŘÍŠENÍ. V našich evangelických kostelích svíčka symbolizuje samotný zdroj této naděje: přítomného vzkříšeného Krista. Ale to víte, sestry a bratři, Písmo nás nepřestává inspirovat i v tématu, co bude po naší smrti, když praví: Jako vstal třetího dne po svém ukřižování On, tak jednou na konci všech věků vstanete i vy. Svíčka a svíčky na toto zkrátka působivě odkazují.

     Jenomže saduceové jako zvláštní vyhraněná skupina Izraelitů všeobecně nevěřila na anděly a vzkříšení. Je pak s podivem, že zrovna oni přicházejí za Ježíšem. Možná, že ho zkoušeli, ale já si spíše z toho, jak nám celý příběh vypráví evangelista Lukáš myslím, že přeci jen měli jisté pochyby, a Ježíš byl pro ně ten nejpovolanější, který jim k tomu mohl říct své. Je také zajímavé, že když jim k tomu své řekl, - a řekl jim toho více na jejich vlastní adresu, než se zcela nepochybně ptali, - tak ho nakonec ocenila i druhá početnější skupina Izraelitů, totiž zákoníci, kteří Písmo znali výrazně více než saduceové. Čteme pak, že se už nikdo neodvážil položit mu žádnou otázku. Víte, ono je to vždycky „riskantní“ na něco takového ptát se Božího Syna. Jak už jsme si jednou řekli, rád vám odpoví, ale zároveň vám kolikrát odhalí i něco více se zákoutí vás samých. A pravda nemusí být vždycky příjemná. Tak bacha na to. 

     Nyní k samotnému rozhovoru. Saduceové přijdou s mistrnou ilustraci příběhu jedné židovské rodiny, kterou potkává jedna tragédie za druhou. Jedné ženě skutečně umírá jeden muž za druhým. Celkem těch mužů bylo sedm. Podle leviratního práva, které bylo součástí Tóry (pěti knih Mojžíšových) ovšem v takovéto situaci myslel Hospodin na bezdětnou ženu, aby si ji podle tohoto práva bratr zemřelého vzal za manželku a zplodil ji potomka. Proč? Aby tento rod nevymřel. Proč? Aby si zachoval své jméno. Proč?

     A jsme u podstaty věci: Aby se jednou při vzkříšení z mrtvých, které se podle židovské tradice stane při příchodu Mesiáše, i tento konkrétní rod setkal se svým Králem všech králů při obnově Izraele, kterému se přijdou podle mnoha proroctví poklonit všechny národy země. V toto ovšem saduceové nevěřili. Jejich víra sice počítala s jakýmsi duchovnem, ale zase ne tolik. Byl to ten typ lidí, které potkáváme i dnes: zaměřený jen na pozemský život, na společenské postavení a uznání, na to, aby do všeho mohli na jedné straně tak trochu vidět, ale zase na druhé straně nemusel jít tolik do hloubky. V evangeliu podle Matouše i Marka proto Ježíš saduceům otevřeně řekne, a asi by to tomuto typu lidí řekl i dnes: Mýlíte se, neznáte Písma, ani moci Boží! O to smutnější je tento výrok, když jsme národem Husa a Komenského, kteří oba shodně chtěli, abychom Písma svatá znali dobře. Tedy, přátelé, i moci Boží.

     Nedávno se mě jedna sestra v Rokycanech po biblické odvážně zeptala, jestli po tomto všeobecném vzkříšení všech mrtvých budeme v nebi nebo na zemi? Odpověděl jsem ji: „No, to víte, sestro, závěr knihy Zjeveni, tak jako i jiné texty v Bibli k tomuto, vážou veškerou naději především na zem. Protože ale bude zem nová, tak jako i nebe bude nové, dojde podle mě i k jakémusi zcela novému propojeni, takže je možné, že se budeme pohybovat tam i tam. Psát o tom ale tlusté knížky asi není nutné. To podstatné nám apoštolové napsali srozumitelně, cituji: „On promění tělo naši poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit. (Fp 3:21).“ A pak už navždycky budeme s ním, dodává ten samý autor, totiž apoštol Pavel v listě Tessalonickým. To by nám mělo stačit. Budeme mít nová těla a budeme už navždycky s Ním. KDY a KDE zůstává tajemstvím. Nechme se překvapit. Myslím ale, že budeme více než nadšení!

      Proč o této otázce milé sestry z Rokycan hovořím? Abych podtrhl, že pak skutečně, jak také vysvětlil Ježíš v našem čteném oddíle Lukášova evangelia, bude i jiná podoba vztahů: už se nebudeme ženit ani vdávat. Budeme prý jako andělé – tedy v jakémsi naprosto jedinečném duchovním spojení se samotným Pánem Bohem. Partneři v naplněném vztahu ať ale nepláčou. Všichni si budeme blíž, než jsme si na tomto světě. Ti, kdo ho naopak naplněný nemají, ti se zřejmě o to více těší! Je ale otázka, jestli nová země a nové nebe bude pro každého. Vždyť kdo na tomto světě o Boží království pramálo stál, proč by v něm měl figurovat na věčnosti?

     Co tedy říct v závěru o vzkříšení z mrtvých, který naznačuje už Starý Zákon, když hovoří, že Bůh je Bohem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým, stejně jako Zákon Nový, ze kterého jsme dnes zmínili výrok apoštola Pavla? A jak toto vzkříšení souvisí s našim prvním čtením z proroka Agea, kde Hospodin svému lidu zaslibuje, že až se tak stane, dostane chrám, o kterém se mu ani ve snu nezdálo? V naší otázce máme i odpověď: Až dojde ke vzkříšení z mrtvých, bude jeho vlastní lid ve zvláštním zcela výsostném postavení Božích kněží. Budeme v blízkosti Boha a jeho Beránka, ale budeme také služebníci všem okolo ze všech národů světa. Než se tak stane, máme pečovat o svůj nejosobnější vztah s našim Spasitelem a Pánem Ježíšem Kristem, protože pro nás pro všechny platí jeho jedinečné zaslíbeni, které nám zvěčnil apoštol Jan, když napsal jeho důležitý výrok: „Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mě.“

     Děkujeme, Hospodine, za to, že poslední slovo nad tímto světem, nad každým z nás, ale i nad veškerým zlem a jeho bezprávím budeš mít Ty. Prosíme zpokorni k tomu každého z nás. Ke Tvé veliké cti a slávě! Amen.