Jak se začalo rozednívat, hned za úsvitu, král vstal a chvatně odešel k jámě, kde byli lvi. Když přišel k jámě, zarmouceným hlasem zavolal na Daniela. Řekl Danielovi: „Danieli, služebníku Boha živého, dokázal tě Bůh, kterého stále uctíváš, zachránit před lvy?“

     Tu Daniel promluvil ke králi: „Králi, navěky buď živ! Můj Bůh poslal svého anděla a zavřel ústa lvům, takže mi neublížili. Vždyť jsem byl před ním shledán čistý a ani proti tobě, králi, jsem se ničeho zlého nedopustil.“ Král tím byl velice potěšen a poručil, aby Daniela vytáhli z jámy. Daniel byl tedy z jámy vytažen a nebyla na něm shledána žádná úhona, protože věřil ve svého Boha. Král pak poručil, aby přivedli ty muže, kteří Daniela udali, a hodili je do lví jámy i s jejich syny a ženami. Ještě nedopadli na dno jámy, už se jich lvi zmocnili a rozdrtili jim všechny kosti.

     Tehdy král Darjaveš napsal všem lidem různých národností a jazyků, bydlícím po celé zemi: „Rozhojněn buď váš pokoj! Vydávám rozkaz, aby se v celé mé královské říši všichni třásli před Danielovým Bohem a obávali se ho, neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až do konce. Vysvobozuje a vytrhuje, činí znamení a divy na nebi i na zemi. On vysvobodil Daniela ze lvích spárů.“

     Danielovi se pak dobře dařilo v království Darjavešově i v království Kýra Perského.

Daniel 6:20-29

     Pokoj Vám, milé sestry a bratři, i radost z přítomného Pána!

     Daniel nám ukazuje na Krista velice zvláštním způsobem: Jednak svým jménem v překladu „Bůh je soudce“ ve smyslu Toho, který má první i poslední slovo nad každým jednotlivcem i národem, jednak ve věrnosti Hospodina ke svému lidu – zvláště v jeho těžkých chvílích. Vlastně i celá starozákonní kniha Daniel má toto hlavní poselství: Bůh je věrný. Všichni, kteří se ho drží, nemusí se ničeho a nikoho obávat. To je v první polovině této nejmladší starozákonní knihy ilustrováno dosti dramaticky, když například tři druhové Daniela, tři mládenci Šadrak, Méšak a Abed-nego jsou pro svoji věrnost jedinému pravému Bohu hození svázaní do ohnivé pece, kde jim ovšem plamen nejen že nikterak neublíží, ale kde se oni nad to pak zcela volni a svobodní, prosti všech svých okovů procházejí uprostřed rozpálené pece, a je s nimi dokonce i jakási postava, o které je řečeno, že je podobná Božímu Synu. Tak i takto tato prorocká kniha svědčí o Bohu, kterému nebude nikdo, ani žádný král všech králů, jako byl ve své době Nebúkadnesar, poroučet.

     Společně s Vámi, milé sestry a bratři, bych se dnes chtěl podívat na jeden aspekt Kristova charakteru, na který nám Daniel, z toho, co jsme v úvodu z Písma četli, ukazuje. A ano, souvisí to s onou jámou, do které byl pro svoji věrnost Bohu nakonec vhozen. Víme, že krátce před tím neuposlechl příkazu médsko-perského krále Darjaveše, že se nikdo nesmí po dobru 30 dnů klanět nikomu jinému než právě jemu. Jenže Daniel se nepřestával ke svému Bohu ze svého vrchního pokoje s otevřenými okny směrem k Jeruzalému třikrát denně modlit. Byl přistižen a nemilosrdně potrestán. Tato jáma plná hladových lvů nás odkazuje na říši mrtvých, kterou hebrejština zná pod slovem: Šeol. Jde o místo zapomnění či místo stínů, podsvětí, kde přicházejí všichni mrtví. Šeol zkrátka znamená "duchovní jáma" v tomto slova smyslu.

     V našem Apoštolském vyznání víry ovšem také říkáme: Sestoupil do pekel, a myslíme tím právě toto místo mrtvých. Vás však možná bude zajímat, co zajímalo i naše dvě sestry, které podnítili toto téma na minulou středeční biblickou hodinu, (1) co to vlastně znamenalo, a (2) co tímto vyznáním hlásáme o Kristu jeden druhému? Nejdříve, co to znamenalo: Jáma, do které sestoupil po své smrti náš Pán Ježíš Kristus bylo podle židovských představ určité duchovní místo, které bylo rozdělené na dvě části velikou propastí. Kdo znáte příběh z evangelia o boháči a Lazarovi, tak vám to nyní může pomoci. Oba nějak žili, oba také zhruba ve stejnou chvíli zemřeli, a oba se okamžitě ocitli v šeolu/hádesu, ovšem každý na jiné straně. Lazar v té, kde jsou všichni spravedlivý věřící, v lůně Abrahamově nebo v ráji. Boháč naopak v té negativní, kde přicházejí všichni bezbožní.

     Na naší první otázku, co to znamená, že Ježíš sestoupil do pekel, tedy můžeme odpovědět, že Ježíš sestoupil do té části pekla, kde byli všichni spravedlivý jako byl i Lazar, ale také spolu-ukřižovaný zločinec, kterému bylo Kristem pro jeho pokání slíbeno, že ještě dnes s ním bude v ráji. Tyto spravedlivé odvedl z této části šeolu přímo do nebe k Bohu Otci. Svojí smrti na kříži totiž Boží Syn roztrhl oponu – tedy zrušil překážku mezi Bohem a námi, a tím otevřel dveře přímo do Božího království. Pozitivní část šeolu/hádesu tím přestala plnit svoji „dočasnou“ roli, a byla tímto odchodem spravedlivých s Kristem navždycky zrušena. V prvním listě Petrově k tomuto čteme zajímavou zprávu: „Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noemových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí (1P3:18-20).“ Úlohou Krista v pekle zároveň bylo z té pozitivní části zvěstovat na druhou stranu té negativní všem předpotopním přítomným, že neuposlechnutím pozvání do korábu od spravedlivého kazatele Noého, stejně tak nepřijali nabídku svého spasení. Ježíš jim to vysvětluje, stejně jako to samé vysvětluje boháči v evangelijním příběhu sám Otec Abraham. I zemřelí mají právo, sestry a bratři, znát důvod, proč se ocitli na tak vážném místě. A dodejme ještě: Peklo je určitou vazbou, než přijde Poslední velký soud a konečné odsouzení, které kniha Zjevení nazývá: Ohnivé jezero. To také bude tzv. druhá smrt. Nepíše se mi to snadno.

     A co tím zvěstujeme jeden druhému, když shodně v Apoštolském vyznání víry vyznáváme, že sestoupil Ježíš do pekel? Vyznáváme tím, že Kristus překračuje veškeré hranice, aby člověka zachránil. Dokonce i hranice života a smrti. Přichází za námi i tam, kde by se toho nikdo neodvážil. Rozvazuje nám tam naše okovy a odvádí nás do bezpečného místa v Boží přítomnosti. To je poselství tohoto zvláštního vyznání. Žádná dimenze, žádný duševní nebo duchovní náš stav pro něho není neřešitelný, aby nám nakonec nemohl beze zbytku pomoci. Spasení přece znamená vysvobození z temné moci a Ježíš Kristus je Spasitel světa. Bůh skrze Něho smířil svět sám se sebou. Je ovšem Ježíš tvůj osobní Spasitel? Přijal jsi ho do svého života jako svého Pána? Je jinými slovy tím, kterému patří tvůj život?

     A tak je nakonec Daniel pro svoji bezúhonnost lvi nedotčen, stejně jako je Kristus pro svoji spravedlnost vzkříšen. Médský a perský král Darjaveš okamžitě vydává příkaz všem národům své velké říše, aby ctili Boha Danielova, stejně jako po Kristově smrti a vzkříšení se má tato zpráva skrze nás hlásat všem národům po celé světě: Bůh člověka v Kristu osvobozuje od moci hříchu i strachu ze smrti. Dej nám k tomu vzkříšený a přítomný Pán dostatek poslušnosti i odvahy. Haleluja! Amen.

     Děkujeme, Hospodine, že jsi ve svém Synu přemohl smrt. Prosíme, abychom se už nebáli žádných lvů i všech, kteří proti naší víře intrikuji. Amen.