Na počátku bylo Slovo,

to Slovo bylo u Boha,

to Slovo bylo Bůh.

To bylo na počátku u Boha.

Všechno povstalo skrze ně

a bez něho nepovstalo nic,

 co jest. V něm byl život

a život byl světlo lidí.

To světlo ve tmě svítí

a tma je nepohltila.

     Od Boha byl poslán člověk,

jménem Jan.

Ten přišel proto,

aby vydal svědectví o tom světle,

aby všichni uvěřili skrze něho.

Jan sám nebyl tím světlem,

ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

Bylo tu pravé světlo,

 které osvěcuje každého člověka;

 to přicházelo do světa.

Na světě byl,

svět skrze něj povstal,

ale svět ho nepoznal.

Přišel do svého vlastního,

 ale jeho vlastní ho nepřijali.

Těm pak, kteří ho přijali

a věří v jeho jméno,

dal moc stát se Božími dětmi.

Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé,

jako děti pozemských otců,

nýbrž narodili se z Boha.

A Slovo se stalo tělem

a přebývalo mezi námi.

Spatřili jsme jeho slávu,

slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn,

 plný milosti a pravdy.

Jan 1:1-14

     Evangelista Jan, jeden ze dvou rybářů synů Zebedeových, apoštol Kristův a podle tradice i nejmladší a Ježíšem nejoblíbenější učedník, se rozhodl seznámit své čtenáře s Kristem zcela novým způsobem než jeho tři kolegové evangelisté Marek, Matouš a Lukáš. Než si odpovíme na otázku, jakým způsobem to udělal, pojďme si společně odhalit jeho prvotní motiv: Proč to udělal? Co ho k tomu jinými slovy vedlo? Důvodem zajisté byla jeho neskromná ambice odhalit nám příměji a nepochybně otevřeněji o Kristu více, než jsme u třech jiných evangelistů tušili. A právě tady se nyní dostáváme k otázce, co o něm řekl jinak, nebo dokonce více?

     Už v samotném tzv. PROLOGU, který jsme právě četli, uvádí své čtenáře evangelia k poznání, že Ježíš Kristus je věčným Slovem, - řecky LOGOSEM, - které v dějinách spásy má nezastupitelné tři na sebe úzce navazující role. Jaké? Stvořitelskou, Spasitelnou a Oslavnou. Stvořitelská znamená, že Bůh skrze Něho a pro Něho vše viditelné i neviditelné vytvořil. Kristus tedy byl nejen u toho, ale zároveň vše aktivně tvořil. A nejen, že vše stvořil jako nástroj v rukou Hospodina, ale vše bylo učiněno zcela pro Něho. Když ovšem do světa skrze prvního člověka vstoupil hřích a celé lidstvo se od Boha duchovně vzdálilo, narodil se jako člověk, aby nám Boží lásku znovu přiblížil. To slavíme nyní během vánočního liturgického období. Hovoříme proto o druhé roli: Spasitelné. Vrcholným smyslem obou těchto rolí ovšem je, aby byl Bůh Otec oslaven, a to tak, že bude oslaven jeho Syn. Oslaven znamená oslaven. Není pro to jednoduše dost vysvětlující slovo. Je to vrchol všech vrcholů. Smyslem všeho je, aby byl Bůh ve všem oslaven, a právě toto učinil Ježíš Kristus.

     Když evangelista Jan toto o Kristu odhaluje, očekává, že jeho posluchači vstoupí ve svém přístupu k víře k ještě větší pokoře a vydanosti. Pokud mě někdo stvořil, spasil a přivedl k oslavě takovéto Autority všech autorit, nemohu jednoduše jinak, než Mu podřídit vše kým jsem a co následně dělám. Tuto skutečnost, kterou jsme se právě pokusili vyjádřit, můžeme říct i více osobně: Jestliže mě Bůh jako můj Stvořitel dokonalé zná ve všech mých slabých i silných oblastech, jestliže mě zároveň zachránil od všeho, co by mě mohlo zničit, a jestli mi dává nový smysl mé existence, proč bych se měl ještě babrat bez Něj kdekoliv jinde?

     Navíc nejde jen o naši minulost, ale také o naši přítomnost a budoucnost. Bůh takto nejen že učinil, ale neustále tak činí. Tedy nás přísně vzato bez přestání tvoří, zachraňuje a vede k oslavě našeho Pána Ježíše Krista. Jde o Jeho stále přítomný neustávající děj. Pak ovšem rozumíme, proč jsme na Pánu Bohu tak závislý, ovšem v tom nejlepším slova smyslu - že jednoduše můžeme. Nemusíme, ale právě proto chceme. Nejsme pod Zákonem musíš a nesmíš, nýbrž můžeš a nemusíš. A i v tom je neuvěřitelná duchovní svoboda. Nejen, že nemusím žít bez Boha, ale nad to pak, mohu žít na každý den i v roce 2026 zcela s Ním. A tak nám k tomu dej Bůh hojnost radosti. Takto žít s Kristem, jako se svým Původcem a Vykupitelem, Oslavencem od živého Boha je přece ta největší výsada!

     Děkujeme, Hospodine, za Tvého Syna, který se nám všem narodil. Nechť je oslaven i na našem zachráněném i proměněném životě. Amen.