Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“

     Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak.

     Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

Jan 2:1-11

     Pokoj Vám, milé sestry a bratři, i radost z přítomného Pána!

     Když bychom si mohli dovolit začít trochu s úsměvem, řekl bych, že tento příběh je o tom, jak Pán Ježíš, kterého pouštíme do svého nejintimnějšího soukromí, - jako naše svatba bezesporu je, - tak že tento Pán Ježíš dokáže změnit pořádný společenský trapas v neuvěřitelný úspěch, a to v podobě vynikajícího vína, které zaskočilo i zkušeného správce celé této hostiny! Zkuste si jen na chvíli představit ten zmatený výraz polo-opilého ženicha, jak sám neví, která bije, když mu tento správce chválou klepe po ramenou, a on jednoduše neví, kde se toto skvělé víno vzalo? A pokud se už k němu doneslo, že to zařídil jeden z pozvaných Ježíš, jak to mohl udělat? Vždyť poslední, co si zřejmě mohl uvědomit bylo, že špatně odhadl „sací mechanismy“ svých pozvaných hostů, takže víno došlo uprostřed onoho jeho požehnaného dne.

     Nás však dnes, sestry a bratři, zajímá především toto: Proč na židovské svatbě byly přítomné nádoby k rituálnímu očišťování zcela prázdné, tedy nefunkční, když podle Mojžíšova Zákona měli i tady plnit svoji funkci? Jak? Třeba tak, že jste si při svém příchodu opláchli ruce, oči a ústa, než jste vešli do společnosti, kde se slavil Hospodin za to, jak spojil dva mladé lidi v jednoho člověka – ano, v jedno tělo. A proč ruce, oči a ústa? Protože symbolicky vyjadřuji vždy nějaký důležitý způsob jednání člověka, který ctí svého Boha. Tak například ruce – že konáte Hospodinovo dílo. Oči – že vyhlížíte Boží vůli a ústa, že o tom informujete všechny v rodině a v komunitě Božího lidu, dokonce i za jeho hranice ostatním lidem. Jenže tady tyto nádobí tuto funkci neplní. Proč? Zřejmě to přítomným nepřišlo tolik důležité. Možná, že už šlo o generaci, která toto neznala. Tak či tak, Ježíš tyto náboženské nádoby „znovu vrací do hry“, když je nejen nechává naplnit vodou, ale okamžitě tuto vodu proměňuje ve víno.

     A tady se na chvíli prosím zastavme: I nám Pán Bůh mnoho věci v Písmu svatém říká. Nejen v evangeliích a epištolách, ale také v Tóře, Žalmech a Prorocích. Vše samozřejmě nám má ukazovat na Kristův charakter, protože Ježíš správně učedníkům jdoucím do Emauz vysvětlil, že všechna Písma svědčí o Něm. Když tato Písma ale moc nečteme nebo na ně zapomínáme, co jsme četli za svého duchovního mládí, může se nám pomalu ale jistě ztrácet něco dost důležitého a podstatného. Proto Ježíš nechává nejdříve nádoby plnit podle Zákona vodou. Tímto této generaci vlastně říká: „Podívejte, vaši předci byli v něčem spirituálně důslednější. Zamyslete se trochu nad sebou.“ Učedníci svého Mistra poslechnou a okamžitě nádobí naplní.

     A na co nám ukazuje proměna vody ve víno? Ukazuje nám to na proměnu Staré smlouvy v Novou, která je lepší než ta původní. V čem? Přátelé, v její „chuti“. Nejen člověka napájí a osvěžuje, ale také mu dává výraznější chuť i dobrou náladu: úsměv, uvolnění a radost. Řečeno to samé teologickým jazykem: Nová smlouva přicházející s Ježíšem Kristem naplňuje tu Starou, která na Něho ve všech svých detailech odkazovala. Ano, naše svatební hostina, kterou Pán Ježíš svým zázrakem zachránil, je ve skutečnosti první náznak společenství Božího lidu v této nové duchovní atmosféře, nové duchovní „náladě“.

     A že v tom na úplném začátku hrála svoji roli maminka Marie, o tom není žádná. I tady se po lidsku ukazuje, jak jsou maminky důležité v životě svých synů. Povzbudila i Spasitele světa, aby nejen pomohl s konkrétním průšvihem, ale takto zároveň světu poprvé poodhalil, kdo vlastně je: Beránek Boží, který snímá hřích světa. (O tom, co to všechno znamená, krásně na ekumenické bohoslužbě ve středu kázal Tomáš Procházka). Tedy všem otevřeného srdce ukázal, že je ten, kterého jsme dlouhou dobu čekali: Vykupitelem – Zachráncem.

     Pouštějme Krista, sestry a bratři, do svého soukromí. Radujeme se, že jsme jako církev jeho Nevěstou, kde On je našim Ženichem. Učme se bavit k oslavě Hospodinova jména. Pak každý náš zádrhel může být Jeho aktivní moci překonán a obrácen v náš prospěch. Haleluja! Amen.

     Děkujeme Pane Ježíši Kriste, že jsi přišel, abychom měli co pít, měli se z čeho radovat, měli Koho oslavovat, zkrátka mohli na každý den zakoušet, že je uprostřed svého lidu laskavý a dobrý Pán! Amen.