Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“

     Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“

     Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Lukáš 23:33-43

     Pokoj Vám, milé sestry a bratři, i radost z přítomného Pána!

     Nevím, na čem teď ujíždíte vy, ale mně v posledních dnech a týdnech nesmírně moc chytly kouzelnické triky, tedy abych byl přesnější Youtubka – krátká videa, kde se kouzelnické triky vysvětlují. Zkuste to prosím pochopit: Od mala nás už ve školce a pak hned ve škole krmili různí kouzelníci, kteří nás rychle přiváděli v úžas, stejně jako rychle a samozřejmě bez vysvětlení odcházeli pryč od zcela paralyzovaných ohromených dětí. Vrcholem pak byli devadesátky, kdy jsem musel se svým dědou koukat na všechny díly jednoho z nejslavnějších kouzelníků všech dob: pana Davida Copperfielda, abych vždy na konci slyšel od nadšeného starce ty samé věty: „No, není výjimečný? Jak to mohl udělat? Vysvětli mi to! Tak nic, jdu si pro prášky – to zase neusnu. Tak zase příští středu? Jak to mohl udělat?“

     Jenže před měsícem to celé začalo! Na své televizi s internetem jsem objevil MUŽE V ČERNÉ MASCE, který všechna známá malá i velká kouzla v první polovině svého vystoupení předvede, aby je v té druhé následně krok za krokem vysvětlil. Víte, jaký je pak výsledek? Na svém čele mám obtisklou pravou dlaň, jak je většina kouzel jednoduchých až stupidních. Ale zase někdo je takto důmyslně musel vymyslet. „Kdybych to věděl jako dítě,“ říkám si dnes sám pro sebe, „mohl jsem ušetřit více času i emocí na něco užitečnějšího.“ Na druhé straně nám jako dětem se tato vystoupeni docela líbila. Když byste ovšem chtěli, milé sestry a bratři, vidět nadšený můj výraz během našich rozhovorů, určitě se ptejte, jak nechal David Copperfield zmizet Sochu svobody, jak se nechal velkou pilou rozřezat, aby se v zápětí nechal zcelit zpátky, jak létal v přímém přenosu před očima diváků, nebo jak zavřený v bedně sjel Niagarské vodopády.

     Ano, dnes už to vím, protože jeden poměrně významný kouzelník účinkující v Las Vegas se nechal uplatit nejmenovanou televizní stanici, aby tímto naprosto porušil veškerou kouzelnickou etiku, že tajemství samotných kouzel je to nejcennější. To, co se zkrátka spoustu let předávalo z generace na generaci, je najednou prozrazeno, a tak ze dne na den nenávratně hozeno do starého železa.

     My křesťané ovšem nejsme v této roli. Jsme také, podle slov apoštola Pavla správci Božích tajemství, ovšem takových, které vedou k Bohu a pomáhají nám všem ke spasení. Tato tajemství nám byla apoštoly prozrazena hned na začátku, abychom je prozrazovali zase dalším. Jedno z takových je tajemství samotné podstaty církve – tedy, že si milosrdný Bůh v Kristu hledá a nachází své následovatelé ve víře ze všech koutu světa. Nebo jiné tajemství, které máme odhalené v Písmu je, že manžel v křesťanském manželství ukazuje na ženicha Krista, stejně jako manželka na nevěstu církev. To píše Pavel Efezským, aby Korintským tuto myšlenku ještě rozvinul do obrazu vzájemné podřízenosti, když napíše, že jako je hlavou ženy muž, tak je hlavou muže Kristus, tak jako je hlavou Krista Otec Bůh. Je to prý nadčasový stvořitelský řád, nezávislý na patriarchálním systému, protože přece v jakémkoliv společenském zřízení zůstává i hlavou Krista samotný Otec Bůh. Je to tedy stvořitelský řád, který Pán Bůh zavedl, aby nám všem bylo líp. Andělé, kteří toto sleduji, pokračuje apoštol Pavel, za to pak následně velebí Hospodina, jak to celé dobře vymyslel.

     Jenže to největší odhalené tajemství, které nám bylo, milé sestry a bratři, svěřené je, že v slabosti kříže Ježíše Krista se co nejviditelněji zjevila Boží moc a sláva. Motivem je láska ke každému z nás, láska, která přijímá veškerou bolest jako je nepochopení těch nejbližších, zradu, fyzické trestání s pomalým umíráním, a dnes jsme také četli urážky, posměch a rouhání od vojáků a jednoho ze spolu-odsouzených. Ano, kříž je paradoxně proti veškeré lidské zkušenosti a logice teologický výraz, kterým všem otevřeného srdce zvěstujeme Boží soucit se všemi lidskými slabostmi. Na kříži se jinými slovy Bůh ztotožňuje a solidarizuje s námi v celé své šíři našeho člověčenství. Když pak k tomuto ještě z Písma víme, že kříž je v podání evangelisty Lukáše výraz pro CESTU ve smyslu životní cestu běžného smrtelníka, rozumíme pak více tomu, co evangelista Matouš prohlásí v úvodu svého evangelia o Kristu, když nechá zaznamenat, že je Immanuelem – tedy tím, který je v naši nejtěsnější blízkosti – Bůh s námi, Bůh blízko. A zase, jako vždy: Berte, nebo nechte být.

     Kristovo království je tedy jinde, jak slyšíme z některých míst evangelia, než na tomto světě. Ježíš řekne odsouzenému, který ho požádá, aby na něho pamatoval, až přijde do svého království, že ještě dnes s ním bude v ráji. Ráj znamená místo u Boha v jeho svaté přítomnosti. A právě toto má být odsouzenému na sklonku jeho života naději i útěchou. Jako by nám tím chtěl Bůh připomenout, že Kristovo království u Otce v nebesích je otevřené pro každého, kdo Ježíše Krista uzná jako svého osobního Vykupitele, kdo se takto před Bohem pokoří a uvěří v jeho bezmeznou náklonnost nezávislou na našich kvalitách.

      Dovolte mi ale ještě prosím, abych se na malou chvíli vrátil k našemu kouzelníkovi s černou maskou: Je to samozřejmě skandální. Je to výsledek mediální dostupnosti i sociální nenasytnosti. Sám si sypu popel na hlavu. A je to samozřejmě také odvěké podlehnutí pokušení, že mnohé se dá koupit. Ale přesto přese všechno má kouzelník v roli muže v masce jedno zajímavé vysvětlení: „Pojďme lidem ukázat, jak náročná je příprava samotných kouzel, že i tady musíte mít rychlé prsty a bystrou mysl, znát mnohé fyzikální zákony. Pojďme ale i my kouzelníci opustit stará kouzla, a pojďme vymýšlet nová a lepší. Pojďme zkrátka my všichni, - diváci i ti na scéně, - někam o kus dál.“ Jak můžeme jít dál my, sestry a bratři? Řekl bych, že se nemusíme příliš trápit, a někdy i urážet, jak náš život není pohodový, a už vůbec ne ideální. Sami, přátelé, víte, jak je velmi často naopak komplikovaný, málo přehledný, a přitom je to holá skutečnost, ta holá realita, která stejně tak pochází od toho samého Původce. Ale právě v tomto nejsme nikdy opuštěni.

      Kristovo království je i mezi námi a v nás. A jako na kříži Pán Ježíš zcela odložil svoji důstojnost, aby nás přivedl k Bohu, tak nám nyní svým zmrtvýchvstáním lidskou důstojnost posiluje, vždyť nás uvedl do síně své slávy, ne herců či sportovců, ale do síně slávy těch, které si našel a zachránil, a o které se, jak nám sám zaslíbil, věrně stará. Bohu za to dík! Apoštol Petr ve svém prvním listě dokonce napíše, že všichni křesťané jsou královským kněžstvem, které všem zprostředkovává právě tuto Jeho péči veškerému svému stvoření. Dej nám k tomu Bůh statečné, vděčné i radostí naplněné srdce!

     Děkujeme Hospodine za všechno, co jsi nám ve svém milovaném Synu Pánu Ježíši Kristu daroval. Ve svém Písmu nás učíš, že jsi nám v Něm dokonce daroval „veškeré duchovní požehnání všech nebeských darů“. Vzdáváme Ti za to úctu i čest. Jsi jedinečný a požehnaný Bůh! Amen.