V poslední době vnímám za dobré (možná i důležité), abychom aktivně přicházeli pod vliv Božího slova během našeho společného shromáždění v místních sborech. Ne vždy je to jednoduché. Nejen časově, ale i citově a samozřejmě také spirituálně (duchovně). Sám vnímám, jaký tlak na všechny tři oblasti u mě a asi i u většiny z nás působí. Získat si zkrátka návyk chodit v neděli do církve chce podle mě nejen správný žebříček hodnot, ale také určitou vnitřní disciplínu i smysl pro vytrvalost. Ke všemu věřím nás Hospodin Bůh v Písmu svatém nesmírně moc povzbuzuje. Dovolím si dokonce říct, že nechce, abychom si žili své nejosobnější křesťanství jen sami pro sebe, ale také pro ty druhé v jednom společném těle Kristově.
A tak vás chci, vážení čtenáři, povzbudit ke dvěma věcem: Jednak, aby jste zvážili, jestli nemáte více využívat již zmíněný čas našich bohoslužeb. V Rokycanech je každou neděli od 9:30 hodin, a ve stejném čase v Tlučné co druhou a čtvrtou neděli v měsíci. Na dveřích každého kostela, kde se bohoslužby konají, visí vždy konkrétní časový údaj. Každý sbor má také své internetové stránky, kde si toto můžeme zjistit. Druhá věc, která mi leží na srdci, na tu první navazuje: Pokud z jakéhokoliv důvodu nemůžete přijít, navštivte někoho (nebo mu zatelefonujte), kdo přijít mohl a popovídejte si s ním chvíli, co ho v neděli oslovilo. Toto osobní společenství pak bude určitým "pokračováním" nedělního všeobecného požehnání. Jeho garantem je přece stále přítomný vzkříšený Kristus, jak nám také sám zaslíbil.
Možná proto psaná kázání nabízím těm, kteří opravdu na bohoslužbu nedojdou. Velmi často z důvodu pokročilého stáři nebo nemoci. Sám si při tom dávám dobrý pozor, abych je tímto o něco neochudil. I oni totiž potřebují můj úsměv i dotek, pohled i hlas. A tak ať vám, přátelé, slouží pro vaše povzbuzení víry, lásky a naděje.
S přáním všeho dobrého.
Jiří Kantor